Trekuju a užívám si života

Na trailu jsem se stala podruhé tetou, malého Adámka uvidím, až mu budou přes 3 měsíce, ale už teď ho miluji. Začínala jsem v pouštním prostředí, kde vážně bylo horko. Počasí se postupně horšilo, až se zbláznilo.. Už 14 dní jsem nebyla v tričku, jelikož je opravdu zima. Vítr, déšť, sníh... To vše se tu střídá. Začínala jsem hikovat s partou 6 lidí, všichni jsou za mnou. Nejvíce mi chybí Spidermonkey a Doggy Bag, alias Wesly a Gabriel. Pak jsme se drželi s Francouzem Ludo, a následně s Rakušákem Chrisem. Nehikovala jsem nikdy s holkou, žádná která by mi aspoň trochu stačila a mělo to význam zkrátka není. Hikovala jsem i sama, ušla tak velké míle, ale nebylo to ono. Jsem vděčná, že jsem potkala českého hikera Honzu, je to správný chlap se kterým se vážně pobavím. Nevadí mi na něj čekat, navíc má tempo poměrně vysoké, je to zažitý sportovec, někdy bych už nejraději rozbila tábor a on je ten, kdo chce pokračovat. I když mi pak tvrdí, jak je unavený a jak zítra půjde málo a pomalu.. PC

Vstávání v 6:20 a start v 7 opravdu vítám. Ráno stírám z vnitřku stanu zmrzlou kondenzaci, ale jinak se spot na spaní vydařil, bylo zde téměř bezvětří. Spali jsme na míli 638. Ráno je chvíli chladno, ale sluníčko nabírá na síle, pozitivní pocity dodává krásný lehce zvlněný trail vedoucí nádherným lesíkem. Sama opět hodnotím hikování v těchto horských lesích za nejkrásnější. V 9 hodin sušíme stany a spacáky. Okukují nás místní hlodavci, co vypadají jako činčily. V lese to ožívá a mám možnost vidět různé veverky, chipmanky a další hlodavce. Ještěrek je tu také požehnaně a dokonce máme možnost prozkoumat dvě, co vypadají jako opravdový dinosauři. Ze všech stran máme krasné výhledy a jedním směrem vidíme i začátek pohoří Sierra Nevada, kam se chystáme. Pohoří má asi 300 mil na trailu, je zde mimo trail nejvyšší hora kontinentální Ameriky Mt. Whitney a také nejvyšší místo na trailu Forester Pass. Jedná se o nejnáročnější část trailu, především kvůli sněhu, který je letos nadstandardní, pos

Ráno vstáváme do mlhy, pozitivně nasazujeme kraťasy a říkáme si, že tím přivoláme sluníčko. Asi po hodině a půl cesty v chladivé mlze navlékáme další vrstvy. Trail ne viditelný asi na 2-3 metry a jediné co vnímáme je hukot větru. Zimu na ruce řeším zavěšením hůlek na batoh a zachumlaním do mikiny (děkuji Icebreaker za vychytávku na rukávech). Celou cestu potkáváme stopy po větších sudokopytnících. Honza mě přesvědčuje že je to los, kravěnce jsou trošku zvláštní a tak se nehádám. Narážíme na divoké stádo krav, jsou plaché a utíkají před námi. Celou cestu je dost zima a z mlhy začíná padat zmrzlý déšť. Pauza na jídlo je vždy jen minimální a zima se zhoršuje. Náladu nám zvedá míle 600. Na míli 605 nás vysvitne sluníčko a rozfoukaji se mraky, máme obrovskou radost, jelikož máme mokré stany a vlhké spacáky a doufáme, že si věci vysušíme. Nabíráme vodu na dalších 27 mil vedle cesty a najednou zastaví auto, které před chvílí jelo kolem druhým směrem. Vystupuje milá paní a ptá se nás jestli m