Trekuju a užívám si života

3. Den jsme zahájili cestou do Mt Laguny, na včerejším stanovišti nás spalo 6, ale dále razíme každý dle svého tempa. V campu využívám veřejných záchodů a lehce se myju, ještě netuším jaká šílená špína mě čeká.. Kupuju si nějaké oříšky, slané krekry, sladkosti a další nezdravé jislo, tělo se záda hlavně sůl a po ránu cukry... Budu se muset více zaměřit na jídelníček. Procházím místy s neuvěřitelnými výhledy na poušť a v dálce na zasněžené hory, každou chvíli se kochám a zastavuji a postupně mě dochází všichni, kteří v campu zůstávali na nějaké jídlo. Setkáváme se ve stínu u vodní pumpy, kde zažívám svůj první trail magic. Sedí s zde milý pan, co si s námi vykládá a za chvíli vytahuje postupně plno sladkých tyčinek, kávu a další drobnosti. Je to vážně moc milé, jak někdo využívá svůj volný čas, aby jen tak potěšil úplně cizí lidi. Je sobota a tak potkávám mnoho denních hikerů, všichni jsou moc milí a přeji mi výdrž, hezkou cestu a sílu. Je to moc motivující. Tato etapa je velmi dlouhá 2

První den je asi pro každého dost emotivní, tolik příprav, času a rozhodování a najednou je to zde. Ráno nás tedy milá Trailangelka Spicegirl odvezla k Terminusu u hranic s Mexicem. Hranice oddělené kovovou zdí a ostnatými dráty, to je vážně zvláštní, v člověku to vzbuzuje pocit nerovnováhy mezi lidmi. U Terminusu jsme strávili asi hodinu focením, zápisem do registru a dobrovolníci PCTA organizace nám opět připomněli, jak se na trailu chovat, jak reprezentovat komunitu, na co si dávat pozor a co si užít.  V 8 hodin vyrážím na cestu, sluníčko už začíná hřát a mě se šlape hezky. Docela rychle zjišťuju, že se držím v přední linii a šlapu rychle, raději zpomaluji a beru si víc pauz, první dny není dobré na sebe tlačit. Nadání pamatovat si jména a přezdívky ostatních vážně nemám, takže se poměrně často ptám všech jak že se vlastně jmenují, když už si někoho pamatuji, tak ho nechávám za sebou a potkávám nové lidi. Na Americe a tomto trailu je opravdu krásné že

Už při plánování bylo jasný, že cesta do San Diega nebude snadná.  Vstávání ve 3 ráno, dostat se do Prahy před ranní špičkou, 9:25 odlet do Stockholmu, ve 14:50 odlet do LA, v LA chytit autobus na vlak a následně vlak do San Diega který jede přes dvě hodiny. Do San Diega jsem se dostala před 11 hodinou večer, rozhodla jsem se přivolat si Lyft přes aplikaci a to z vlaku, kde byla WiFi, jelikož jsem neměla data. Snadné, až na to že mi aplikace poprvé přivolal řidiče moc brzy jelikož vlak čekal před nádražím nečekaně asi 10 minut, řidič odjel... Následně mě vlak vysadil, stihla jsem si přivolat další Lyft bohužel jsem stala na druhé straně nádraží, signál WiFi zmizel a já byla bez dat i bez Lyftu. Hledala jsem po nádraží dál a následně aspoň našla místo, kam mi byl Lyft přivolán, čekala jsem dalších 10 minut na další vlak, který měl naštěstí také wify, přivolala jsem si třetí Lyft a mooc milý pan Michel mě spolujizdou zavezl na místo. U Frodo a Scout, trailangelů kte

Plánování a rozhodování - běh na dlouhou trať Co vše je nutné zvážit? Vážně chce člověk strávit 4 - 6 měsíců chozením? Vážně je člověk ochotný obětovat více než 100 tisíc Kč za to, že uvidí jen věci okolo trailu. Je člověk ochotný opustit své blízké, práci, zažitý stereotyp? Je člověk ochotný riskovat nebezpečí, které na trailu je? Zranění, divoká zvěř, nedostatek vody, nadbytek sněhu, dlouhodobý déšť? Statisticky je PCT bezpečnější než výlet v Tatrách, ale přece jen.... Já osobně jsem byla ochotná toto podstoupit a tak se přesouvám k otázce plánování. Co vše je nutné zajistit? - výbava o té napíšu později, ale je to nejoblíbenější téma které dokáže člověka opravdu vystresovat. Snaha mít ultralehké vybavení (základní váha bez jídla, pití a spotřebních věci je ideální pod 4 až 7 kilo) se často velmi pře s představou toho, co vše můžete na tak dlouhé cestě potřebovat. Jsou i přeborníci co jdou s lehčí váhou, bohužel je to vyváženo diskomfortem a také nižší trvanlivostí lehkých mate