30 Hodin letu a Den Zero

Už při plánování bylo jasný, že cesta do San Diega nebude snadná. 

Vstávání ve 3 ráno, dostat se do Prahy před ranní špičkou, 9:25 odlet do Stockholmu, ve 14:50 odlet do LA, v LA chytit autobus na vlak a následně vlak do San Diega který jede přes dvě hodiny. Do San Diega jsem se dostala před 11 hodinou večer, rozhodla jsem se přivolat si Lyft přes aplikaci a to z vlaku, kde byla WiFi, jelikož jsem neměla data. Snadné, až na to že mi aplikace poprvé přivolal řidiče moc brzy jelikož vlak čekal před nádražím nečekaně asi 10 minut, řidič odjel... Následně mě vlak vysadil, stihla jsem si přivolat další Lyft bohužel jsem stala na druhé straně nádraží, signál WiFi zmizel a já byla bez dat i bez Lyftu. Hledala jsem po nádraží dál a následně aspoň našla místo, kam mi byl Lyft přivolán, čekala jsem dalších 10 minut na další vlak, který měl naštěstí také wify, přivolala jsem si třetí Lyft a mooc milý pan Michel mě spolujizdou zavezl na místo.

U Frodo a Scout, trailangelů kteří pomáhají startujícím s prvními dny jsem se ocitla o půlnoci. Druhý den mě čekal kolotoč vybalení vybavení, které jsem si poslala přímo z USA, balení balíků a posílání na trail, nákup jídla na první dny, balení batohu, a tak dál. Tento Zero den byl velmi náročný, ale také úžasný plný tak krásných lidí, kteří se snaží bez jakékoli kompenzace pomoci novým thruhikerum.

Třetí den ráno nas v 6 hodin odváží na trail několik dalších dobrovolníků. Většinou jsou to lidé co už PCT šli. 

Timto všem moc děkuji a tak trošku věřím, že u nás jednou budou lidé také takto ochotni a milující.