Trekuju a užívám si života

Wow, hikuju už měsíc. Přijde mi to jako týden a zároveň jsou první dny tak strašně daleko. Ráno nás Brenda zaveze až na trail a my vyrážíme nastoupat ztracené převýšení. Po dvou dnech odpočinku máme sice dostatek sil, ale tělo si trošičku odvykne chodit. Dnešní trail je neuvěřitelně barevný.  Startujeme na světlém písku, následně jdeme přes šedý písek, červenou zeminu, hnědou hlínu, až téměř černou zem, pak opět přes bílý písek, následně měděný písek a ke konci dne opět přes hnědou zem. Stejně tak startujeme v poušti, vejdeme do pouštního lesíku, následně přes území skalisek s krásnými skalami do hustých lesů, zelených krásných planin, přes spálený les zpět kamenitou krajinou až na zatravněné pláně. Dáváme si polední pauzu, Honza vytahuje pivo, které vynesl až na vrchol, dává mi ho se slovy "vše nejlepší k výročí svátku". Udělalo mi to obrovskou radost, snažíme se ujíst hodně jídla, a já zjišťuji, že další zásobování není za dva dny, ale asi za 3,

Ráno se budím hlukem silného větru venku. Spali jsme s dalšími asi 10ti hikery v místnosti v prostorách patřících k Hikertown. Plán byl vstát v 5 a vyrazit co nejdříve, po zvážení ale klidně spíme ještě do 6 hodin, okolo půl 7 už vyrážíme.  Míříme směrem k aquaduktu a procházíme přes poušť.  Vyprahlá planina není příliš zajímavá ovšem výhled na všechny okolní hory, mračna a sníh je fascinující. Po cestě si dáváme přestávku na snídani a přestože svítí slunce, teplota je opět velmi nízká. Naše cesta lemuje podzemní akvadukt až k obřím větrným elektrárnám.  Po cestě vidíme jednu krávu v ohradě a později i smečku divokých kojotů, jsou to krásná malá zvířátka připomínající spíš lišku nebo menšího psa.  Jen se přiblížíme k elektrárnám, tušíme proč tu stojí. Rostoucí vítr nás někdy téměř zastaví v chůzi, teplota rychle klesá a vítr rozfouká blízkou mlhu, která na nás padá v podobě ledového deště.  Takto šlapeme nějakou dobu a pomalu se blížíme ke kopcům a terén se