Trekuju a užívám si života

Ráno 2. 6. se budím na míli 1687, miláž je tu trošku divoká, nikdy nevíme kde vlastně jsme, máme 3 různé mapy, které udávají různá čísla a když dorazíme k ukazateli dostaneme obvykle čtvrtý údaj. Nicméně za 4 míle dojdeme k rozmezí státu Oregon a Kalifornie. Celé ráno je mrazivé a opět hikuju v péřovce, už by tu mělo být krásně teplo, ale jaro stále vystrkuje růžky. Trail vede opět spíše lesem avšak po pár milích se otevírá a ukazuje mi krásy Oregonu. Tato část není nijak plochá, trail vede okolo hřebínků hor, v dálce vidím starou známou Mt. Shastu, a také vidím Mt. Ashland a okolní převážně zalesněné vrcholky. Chytám signál a zkouším, zda seženu ubytování v Ashlandu, chci zde zůstat na své narozeniny a také na den Nezávislosti. Přes FB stránku získám nabídku od Trailangela Billa, který nás u sebe nechá dvě noci - super začátek pro Oregon.  Dnes hikuju většinu dne sama a poslouchám u toho různé audioknihy, jsem vděčná těmto vymoženostem. Čí

67. den na trailu a je posledního června, zítra začínají prázdniny. Po včerejším večeru se srnkami vstávám s úsměvem na tváři. Do městečka to máme asi 13 mil a čeká nás zde oběd, dokoupení zásob a opět kontakt s rodinou. Přestože si trail a tento hikerský život užívám, snažím se udržovat plný kontakt s rodinou a přáteli. Sociální vazby doma jsou pro mě nesmírně důležité a dodávají mi sílu zde na trailu v okamžicích, kdy je mi tu těžko. Trail a hikování totiž není jen o bezstarostném chození po lesích a horách. Neustále musím plánovat další místa k doplnění zásob, jak se dostat do města a zpět na trail, kde si nakoupit, kde si vyprat a vysprchovat se, kde se najíst. Neustále plánuji kolik mil musím přeskočit, v jakém úseku aby byl snadný transport a kdy to provedu. Letenku budu mít na 13. nebo 14. 8. ze Seattlu, ale z hranic s Kanadou z terminusu se nedá snadno dostat do civilizace, neustále přemítám kdy musím být na terminusu, abych s přehledem stihla svůj let i s dostatečnou rezervou