Trekuju a užívám si života

Budíme se dřív abychom mohly u monumentu chvíli posedět. Již od rána je opět horko a prosvítající sluníčko mezi stromy mě nabíjí energií. Ani poslední den není nijak lehký, do Woody Passu musím nastoupat několik stovek výškových metrů. Poslední den mi ale trail vyráží dech, že budu moci vidět ještě tolik úžasných výhledů jsem vážně nečekala. Prvních pár ranních mil bylo lesem, ale následně se přes louky a svahy dostávám do pasů, kde následně vidím okolní úžasné hory často pokryté zbytky sněhu. Výhledy jsou opět moc krásné, připadám si chvíli jako v Alpách, na Korsice, na Slovensku a všude možně. Příroda zde zkrátka umí nabídnout milovníkovi jako jsem já plnohodnotný požitek z civění na její krásu. Po pauze opět padám do lesa a sem tam se brodím křovím, musím si prý užít všeho ještě trošku, i toho co na trailu nesnáším. Okolo půl 3. jsem u monumentu. KONEC PCT. Dělám fotky, vykládám si s dalšími hikery a jen užívám pohodu. Pocit že už nemusím ujít veliké míle, že už se budu jen hojit je

Ráno vstáváme opět pozdě, nemáme kam spěchat, chceme ujít asi 20 mil. Slunečné ráno po překvapivě velmi teplé noci je úžasné, už okolo 8. hodiny je veliké horko a to si nepamatuji snad ani z pouště. Trail dále vede mírně pod hřebenem a předvádí dehberoucí pohoří severního Washingtonu. Asi 3 míle před Hard Passem nás zastavuje denní hiker a napřed si z nás dělá legraci a jen si vykládá, následně vytahuje trumf a začíná mluvit plynně česky. 33 let v Kanadě mu napomohlo k nádherné angličtině s lehkým přízvukem. Posílá nás do Hart Passu kde v autě čeká jeho žena a máme jí říct o sušenky. Pokračujeme v hiku a kocháme se nádherou místní přírody. V Hart Passe je mnoho aut a denních hikerů, je zde také oficiální campoviště. Najdeme paní ve zmíněném autě, slušně zdravíme a po chvíli si neseme plný pytlík různých dobrot. Rozhodneme si dát pauzicku u místní rangerské stanice a s částí tohoto trailmagicu se vypořádat. Sedíme zde asi od 9 hodin do 10. Když se zvedneme k odchodu a hledáme trail, naj

Dnešní den nebyl ničím zajímavý, v noci jsem spala blízko u cesty a ranní hike tak trval asi půl hodiny. Následně jsme čekaly na Hitch do městečka Winthrop. Klasika - Milkshake a wifi +oběd. Byly jsme docela líné a zkoušely jsme stopovat i z obchodu - povedlo se okolo 16. hodiny jsme zpět a trailu. Ujdeme asi jen 5 mil do campu s vodou a stavíme stany. Spím tedy 5 mil za Rainy Passem, noc je šíleně studená a uprostřed noci se balím do péřovky. Ve městě jsme byly, jelikož máme příliš mnoho času a hodně věcí na zařízení, ke kterým jsme potřebovaly internet, který předchozích 5 dní nikde nebyl. Další den nás čeká jen asi 23 mil. Vstáváme pozdě, a odchod plánujeme až tak na 8 ranní. Konečně mé tělo více odpočívá a taky o to více bolí. Zapomněla jsem si už dělávat dvě pauzy, na svačinu a na oběd. Nyní, po tom co jsem si dokázala že zvládnu i v těžkém terénu ujít klidně 30-36 mil, mám v plánu odpočívat a taky tak dělám. Hikuju pomalu, vykládám si s Klárkou a vyhledávám borůvky a maliny, mo

Jsem na trailu 73 dní a všechny kousky své výbavy jsem si tak mohla řádně otestovat. Můj první plán o tom, co budu nosit na sobě byl v jistých ohledech promyšlený a v jistých ohledech dosti naivní. Začínala jsem hikovat s tímto seznamem oblečení: Triko - Icebreaker z merino vlny Šortky - Under Armour mé oblíbené turistické Mikina - Icebreaker z merino vlny Boty - INOV8 Trailtalon Legíny - Shop Pura vida modré jako nebe a plné pozitivní energie Péřová bunda - Ocún Tsunami Lady ( https://www.9b-plus.com/cs/damske-bundy-a-hoodies/500146-29720-tsunami-w-8591804626616.html#/100102-color-ruzova/100600-size-xs  ) Nepromokavá bunda - Ferrino Kunene Legíny - Icebreaker původně myšleno jen na spaní ve spacáku Podprsenka - Sensor z Merino vlny Bandana (nákrčník) - Icebreaker z merino vlny Ponožky - teplé na spaní Icebreaker (merino vlna)                  - Decathlon s úpravou proti puchyřům                  - Trekker ponožky od High Point Kšiltovka - Prana Poslala jsem si do Ken

Ráno vstávám po 5. hodině, snídám a vyrážím co nejrychleji, ráda bych stihla autobus do Stehekinu 12:30 nebo 15:00 kvůli poště. Dle mých propočtů v průběhu rána nemám na 12:30 šanci, ale dalším autobusem zřejmě poštu nestihnu. Vyškrábu se do kopce a následně kousek klesá. Přestože trail celou dobu vede v podstatě z kopce, tvůrci mě stále táhnou sem tam do výšin, abych viděla krásná skaliska. Výhledy jsou v kouřovém oparu jelikož je v blízkosti kontrolovaný požár, a tak i když je krásně jasno, nevidím vše co bych mohla. Trail se neustále vlní a za chvíli mne opět pohltí les. Na takovém trailu obvykle pouze přidám a hikuju rychle, krátká pauza na jídlo a pokračovat. Procházky lesem miluji, zbožňuji přírodu, zvuky lesa, vody a zvířat, ale po tolika dnech mě již nedokážou tak nadchnout. Ani nevím jak, ale okolo 10:15 zjišťuji, že mi zbývá asi 7 mil a to mi zabere s mým standardním tempem asi 2 hod a 20 minut, autobus tedy můžu stihnout když si pospíším. A taky že ano, vyrážím jako střela i

Ráno opouštím camp okolo 6:30 a přesto nejsem poslední, Sobo hikeři si asi rádi přispí, přestože včera spěchali do města. Vstávání je trošku pochmurné a taky tak první ranní hodiny hikování, všude je totiž hrozná mlha. Naštěstí je poměrně teplo a v lesích ani nefouká vítr. Myslím na medvědy, na řadu svého kamaráda "be bearaware" a pouštím si nahlas audioknihu. Přestože je mlha a nehezké počasí, překvapuje mě, kolik stanů ve kterých se teprve vstává potkávám i po 8. hodině. Po 10. hodině mlha ustupuje a já zjišťuji, že mám dnes dokonce hezké výhledy. Plánuju si dát pauzičku a v tom potkám holku z Česka a snad hodinu si vykládáme. Celou dobu je asi 8 metrů od nás veliký svišť a výstražně na nás vříská. Později potkávám hodně denních hikerů, je mi to zvláštní, ale v dalším údolí vidím chatu obstavěnou navíc stany a už chápu. Ani tady člověk není zase tak mimo civilizaci. Úsek kterým procházím oklo poledne je nádherný, procházím přes krásné louky plné finálových květin. Naskýtají

Ráno se budím u jezera mezi prvními, jsem rychle sbalená a snažím se okolní spáče nevzbudit i když z teplého spacáku se mi vůbec nechce. Vydávám se na další boční trail který vede přes menší vrcholek k jinému jezeru a zpět na PCT. Cesta je hezky vychozená a po prvním nastoupání 1000 stop i hezky rovná. Těch 1000 stop musím asi po 4 mílích sestouoat, ale předtím stihnu špatně odbočit a asi jednu míli si zajít. Následně sejdu k jezeru a mám na výběr ze dvou cest, u jedné to vypadá na Brod a u druhé mám v mapách uvedený footbridge. Beru volbu s mostem, osudová chyba nastává v tento okamžik. Odbočku na trail se mi daří najít ale po chvíli trail úplně zmizí, prodírám se houštím a padlými stromy asi třičtvrtě hodiny než trail opět najdu. Dojdu k mostu. Z mostu zbyla jen konstrukce na obou stranách řeky, nedá se nic dělat, vracím se kousek k mělšímu úseku a brodím. Když Brod dokončím, zjistím že očividně vyšlapaný chodníček na druhé straně také za dva metry končí a znovu se prodírám křovím, d