97. a 98. den - Domov potkávám na každém kroku,

Ráno opouštím camp okolo 6:30 a přesto nejsem poslední, Sobo hikeři si asi rádi přispí, přestože včera spěchali do města. Vstávání je trošku pochmurné a taky tak první ranní hodiny hikování, všude je totiž hrozná mlha. Naštěstí je poměrně teplo a v lesích ani nefouká vítr. Myslím na medvědy, na řadu svého kamaráda "be bearaware" a pouštím si nahlas audioknihu. Přestože je mlha a nehezké počasí, překvapuje mě, kolik stanů ve kterých se teprve vstává potkávám i po 8. hodině. Po 10. hodině mlha ustupuje a já zjišťuji, že mám dnes dokonce hezké výhledy. Plánuju si dát pauzičku a v tom potkám holku z Česka a snad hodinu si vykládáme. Celou dobu je asi 8 metrů od nás veliký svišť a výstražně na nás vříská. Později potkávám hodně denních hikerů, je mi to zvláštní, ale v dalším údolí vidím chatu obstavěnou navíc stany a už chápu. Ani tady člověk není zase tak mimo civilizaci. Úsek kterým procházím oklo poledne je nádherný, procházím přes krásné louky plné finálových květin. Naskýtají se mi úžasné výhledy na Glacier Peak  a ostatní vrchvolky v okolí pokryté ledovci. Dnešní úsek se nijak neliší v převýšení od ostatních, 700-1000 výškových metrů vystoupat, sklesat a opět vystoupat. Od ostatních hikerů dostávám info o Klárce, že je blizko a jsem rozhodnutá ji dohnat. Po 4. hodině a po asi 700 metrech sestupu mě překvapuje zarostlý les plný vody a popadaných stromů. Vybrala jsem si kemp pod kopcem u vody, ale po cestě k němu potkávám zvláštní hikery, kemp je velmi nehezký a tak pokračuju dál.
Potkávám a předcházím na trailu dědu se dvěma staršími vnoučaty, takové věci mě vždy potěší a rozveselí, není to obvyklé aby puberťáci ocenili že děda je ještě zdatný Horal a připojili se k němu na výlet.
Nakonec dojdu na krásný spot u říčky nad údolím, spot je i s výhledem a já jsem opět šťastná.
Spím na míli 2513 (dle jiných map 2515) tak nevím, do Stehekinu to mám asi 55 mil, do konce asi 145 mil :)

Další den ráno odcházím chvíli po 6. hodině. Opět se trail krásně vlní a nenechá mě moc vydechnout. Výhledy mám dnes však nádherné, žádná ranní mlha. Po asi 2-3 hodinách dojdu k nádhernému jezeru Mica. Od jezera začnu prudce klesat a když vstoupím do lesa, začíná moje nejneoblíbenější část. Trail je v lese, zarostlý maliníky a ostrižiníky, škrábe to a neustále zakopávám o kameny, jelikož je nevidím. Samozřejmě si nakonec i natrhnu botu o ostrý kámen. Sestoupím do údolí k řece, přejdu most a čeká mě tu samou výšku - asi 850 000 000 metrů výškových zase vystoupat. Po pár metrech uklouznu na kameni a celá se natáhnu do bláta. Dnešek není můj den. Rozhodla jsme se alespoň ujít velikou miláž a dostat se do Stehekinu ve čtvrtek. Po výstupu se dostanu na místo s nádherným výhledem a dávám si obědovou pauzu. Další asi dvě míle trailu jsou krásné, přechod rozkvetlé planiny s výhledy na okolní hory. Překračuji mnoho říček a užívám si výhledy, jelikož mě ket čeká sestup do údolí a výstup nahoru. Trail obchází několik mil obrovské rozvodněné řeky, která má úplně šedou vodu, jelikož se zde semlely břehy a ceří se s šedou zeminou. Řeka má v některých místech nánosy stromů, větví a kamení v šíři i 40 metrů, je jasné, že po zimě to zde muselo být divoké. Vyšplhám se za polovinu kopce a v campu kde chci spát je nějaká skupinka rodičů s adolescenty, vyhledám si místo dál, jelikož tuším že v jejich blízkosti bych se nevyspala. Spím na míli 2549 (2551) a nemůžu ani psát jak jsem unavená po dnešních 36 mílích.