Trekuju a užívám si života

Ráno u jezera je nádherné, vím že to mám do Snoqualmie Passu asi 8 mil, chci se jen vysprchovat, vyprat si, dozásobit se a pokračovat. Do civilizace to jako obvykle vede z kopce a tak jsem tam asi za 2,5 hodiny, cesta je docela kamenitá a vede okolo menších jezírek, výhledy jsou však nulové díky lesu. Ve městě nakoupím, počkám na kluky (Colohe, Mistr O a "opět si nepamatuji jméno ani po 4 dnech) a dám si s nimi snídani. Následně najdu hokerbox a lituji, kolik jsem utratila v předražené benzínce za strohé zásoby. Rozhodnu se si vyprat v Washington Alpine Club chatě, kde hostí hikery, u vchodu potkám Dreamcatcher, startovala jsem s ní a partkat ji pak potkala. Jsem moc ráda za milé setkání a asi po 3 hodinách se rozhodují zůstat. Následně už se jen poflakuji jako obvykle ve městě, využívám poslední signál a domlouvám si dny po trailu před odletem. Večer sedíme u ohně, lehce popíjíme a já si opékám své první maršmelouny, plním je čokoládou a jím je roztelké na oplatce (tohle teda Am

Dnes je to přesně tři měsíce co jsem brzy ráno vyrazila od Frodo a Scout k jižnímu terminusu a začala tam své PCT dobrodružství. Očekávání jsem měla veliká, ještě větší strach a také nadšení. V podstatě nic není dle mých plánů a představ. Naštěstí můžu říct že mé PCT, i když mám za sebou pouhých 1600 mil, je úžasným a nezapomenutelným zážitkem. Ležím aktuálně ve stanu u nádherného jezera, ve kterém se dalo plavat, jsem na campspotu s milými lidmi kteří pro mě udělali spoustu milých věcí a užívám si výhled na skaliska nad jezerem. Pokud pominu zápach, který bohužel vychází z mých věcí (přednostně jde o spacák, ponožky, péřovku a batoh) je mi tu opravdu fantasticky. Už se velmi těším domů, ale když vím, že tam budu za 20 dní, začíná mi docházet, jak rychle mi čas tady utíká a že brzy bude konec. Trail i Amerika mi budou velmi chybět. Sama bych už žádný takto dlouhý výlet asi nepodnikla, jelikož jak bylo moudře řečeno: "Wilderness is only beatiful when is shares". Prožívat takov

Ráno vstáváme každý sám, ale ve výsledku celý den hikuju se svými novými parťáky - táta Werner se synem Samem jdou společně PCT a jsou to moc milí kluci, kteří mi již ve dvou věcech zachránili den (uvařili mi teplou vodu na večeři a nyní mám jejich stanové kolíky). Ráno všichni docela utíkáme, jelikož si myslíme na Trail magic v Chinook Passu. Prvních 12 mil je snad konstantní stoupání, dostávám se však do úrovně nádherných výhledů. Mt. Reinier mám přímo na dlani a nemůžu se těchto výhledů nabažit. Blížím se k Passu a potkávám spousty denních hikerů, neni divu, okolní příroda je opravdu nádherná. Výhledy na čistá jezera jsou dehberoucí. Washington se v tomto období pyšní krásnou květenou a zdejší skalky by si na zahradě přála každá druhá žena. Fotek mám dnes opět na několik kalendářů. Docházím k Passu se Samem, hledáme trail magic ale za chvíli je jasné, že dnes se žádný nekoná. A tak si dám svoji tortilu se sýrem, lžičku nutely a namíchám si vynikající matcha nápoj, co jsem vzala v Hi