92. den - Tři měsíce na trailu

Dnes je to přesně tři měsíce co jsem brzy ráno vyrazila od Frodo a Scout k jižnímu terminusu a začala tam své PCT dobrodružství. Očekávání jsem měla veliká, ještě větší strach a také nadšení. V podstatě nic není dle mých plánů a představ. Naštěstí můžu říct že mé PCT, i když mám za sebou pouhých 1600 mil, je úžasným a nezapomenutelným zážitkem. Ležím aktuálně ve stanu u nádherného jezera, ve kterém se dalo plavat, jsem na campspotu s milými lidmi kteří pro mě udělali spoustu milých věcí a užívám si výhled na skaliska nad jezerem. Pokud pominu zápach, který bohužel vychází z mých věcí (přednostně jde o spacák, ponožky, péřovku a batoh) je mi tu opravdu fantasticky. Už se velmi těším domů, ale když vím, že tam budu za 20 dní, začíná mi docházet, jak rychle mi čas tady utíká a že brzy bude konec. Trail i Amerika mi budou velmi chybět. Sama bych už žádný takto dlouhý výlet asi nepodnikla, jelikož jak bylo moudře řečeno: "Wilderness is only beatiful when is shares". Prožívat taková dobrodružství v divočejší přírodě, prožívat samotu a klid daleko od civilizace je krásné jen když to máš s kým sdílet. A pro člověka, na kterého doma čeká snoubenec, to platí dvakrát tolik. PCT není žádná věc, je to prostě velmi dlouhá procházka krásnou přírodou, mnoho lidí za tímto trailem vidí víc a já jim to neberu. Pro mě ale dojít každou míli nemá žádný význam, pro mě význam tu být, vidět všechny krásy, užít si výhledy, užít si koupání v jezerech, krásné lidi a jejich laskavost či pohostinnost. Mým cílem je si PCT užít a po 3 měsících mám tolik zážitků že bez okolků můžu říct, že jsem si své PCT užila naplno a v různých ohledech.
Dnešní den jsem si pospala, chci ujít jen 20 mil k jezeru s názvem "Zázračné jezero". Spím déle a po sedmé vyrážím, ráno vystoupám do kopce a zbytek dne je opět vlnitý, chvíli prudší, chvíli mírnější stoupání i klesání. Poslední výhledy na Reinier jsou krásné bez jediného mráčku. Opět se mi dnešní den moc líbí, chvílemi jdu lesem a oceňuji ho kvůli chládku a stínu, jindy jdu po úbočí hřebene a užívám si výhledy. Celý den poslouchám Jo Nesbo - Žízeň a mám z dnešního hiku i klidného tempa radost. I s většími přestávkami jsem se k jezeru dostala před 16. hodinou. Užívám si vlažnou vodu, pak vařím večeři a vykládám si s Remi, která přišla ze severu ve stejnou chvíli a bude tu dnes campovat se mnou. Později přichází všech šest chlapů, se kterými jsem tak nějak hikovala poslední 3 dny, zítra je opouštím, jelikož si nebudu brát ve městě zbytek dne volna. Tak si ještě vykládáme a před spaním máme představení v podobě místního orla skalního (Osprey), který loví v jezeře ryby. Spím na míli 2384 a zítra to mám do města necelých 8 mil a z kopce - paráda.