90. a 91. den - Krásy Washingtonu a jeho proměnné počasí, Reúnion s Kelly a nákup kolíků za bary

Ráno vstáváme každý sám, ale ve výsledku celý den hikuju se svými novými parťáky - táta Werner se synem Samem jdou společně PCT a jsou to moc milí kluci, kteří mi již ve dvou věcech zachránili den (uvařili mi teplou vodu na večeři a nyní mám jejich stanové kolíky). Ráno všichni docela utíkáme, jelikož si myslíme na Trail magic v Chinook Passu. Prvních 12 mil je snad konstantní stoupání, dostávám se však do úrovně nádherných výhledů. Mt. Reinier mám přímo na dlani a nemůžu se těchto výhledů nabažit. Blížím se k Passu a potkávám spousty denních hikerů, neni divu, okolní příroda je opravdu nádherná. Výhledy na čistá jezera jsou dehberoucí. Washington se v tomto období pyšní krásnou květenou a zdejší skalky by si na zahradě přála každá druhá žena. Fotek mám dnes opět na několik kalendářů. Docházím k Passu se Samem, hledáme trail magic ale za chvíli je jasné, že dnes se žádný nekoná. A tak si dám svoji tortilu se sýrem, lžičku nutely a namíchám si vynikající matcha nápoj, co jsem vzala v Hikerboxu. Čeká nás dvoumílový výstup k vodě kde si užíváme krásných výhledů a následně dalších víc než 8 mil z nichž 7,5 je do kopce. Se Samem si nějakou dobu vykládáme, ale pak mi uteče, má asi metr devadesát a s jeho dlouhými nohami a lehkým batůžkem se dnes nemůžu rovnat. Trail mě pořád táhne těsně pod vrcholem hřebenu, sem tam přes nějaký Pass přejdu na druhou stranu a vidím další údolí a tak se opět každou chvíli zastavují a kochám. Washington je opravdu nádherný stát, který má co nabídnout. Následuje pramínek s krásnou vodou a o kousek dál camp. I když je teprve 5 hodin, campujeme zde, jelikož jsme usli necelých 26 mil a to v tomto terénu docela stačí. Sejde se nás na campu nakonec 9 (já a 8 chlapů), to se mi tu ještě nestalo, na trailu je dívek opravdu hodně. U večeře přichází klasické Washingtonské počasí, snese se hustá mlha a přinese sebou neuvěřitelnou zimu, opět spím s péřovce i mikině a doufám, že ráno bude slunečno. Spím na míli 2332.

Ráno se budím zimou, mám na sobě většinu svého oblečení ale vítr je zde tak silný, že mi fouká do stanu a nemůžu se moc zahřát. Vykouknu a vidím, že všude okolo je mlha a zima, dlouho mi trvá než vyjdu. Celý trail pokračuje ve včerejším duchu poslední části - spálený les. Spálený les a jen mlha mezi stromy, čekala bych, že to bude pochmurné a strašidelné, ale nádherné fialové kvítky, které zde v celých lánech rostou mění tuto krajinu na nádhernou. Je mi poměrně zima, ale protijdoucí hikeři jsou lehce oblečení a tak tuším, že bude líp. Za chvíli scházím do údolí a do lesa, je v něm vysoká vlhkost ale nefouka zde ledový vítr. Málo vody na trailu způsobuje hikerum že severu stres, my z jihu zvyklí na dlouhé suché úseky se tím moc netrápíme. Před polednem dojdu do lesní chatky k veřejnému užití, je zasazená v čele nádherné louky a po příchodu k ní mi i vysvitne slunce.
Setkání s fenkou Mashou a jejími majiteli, které jsem potkala naposledy za Idylwildem je také moc milé. Přichází Werner a čekáme na Sama, který je obvykle rychlý ale dnes se toulá. Kolem chatky se také zastaví zbytek včerejšího večerního osazenstva - 4 postarší chlapíci, kteří jsou moc milí. Další etapu bych nazvala krásný a pohodový trail, i když je na úseku málo vody i nadále, hřejivé sluníčko mi pouze rozšiřuje úsměv na tváři a já si cestu velmi užívám.
Šlapu dnes trošku víc, kvůli nedostatku campspotů a jelikož jsme nechtěla táhnout vodu na večer již od 14. hodin.
Potkávám Kelly z Hikerheaven a skáčeme si do náruče, taková radost, já věděla že ji ještě potkám, tohle je vážně super moci potkat znovu tolik bezva lidí, se kterými jsem ztrávila třeba celý den.
Jdu dolů z trailu a z prudkého kopce k vodě, zpět se mi nechce a tak to beru na boční trail kde se samozřejmě ztratím. Trail prostě zmizí za spadlým dřevem.
Poslední míle lesem je náročnější, jelikož se brodím houštím. Když dorazím na ne moc hezký campspot plný lidí říkám si, že zase tak špatná ta samota v předchozích částech nebyla. Opět mě udivují hlasití a bezohledni Amíci. Jsou zkrátka takoví.
K večeři si dělám darované strašně pálivé chicken gumbo a lituji, moje pusa takovou ostrost zkrátka nezvládá. No aspoň mi večer není chladno. Spím asi na míli 2362.