Trekuju a užívám si života

Budíme se dřív abychom mohly u monumentu chvíli posedět. Již od rána je opět horko a prosvítající sluníčko mezi stromy mě nabíjí energií. Ani poslední den není nijak lehký, do Woody Passu musím nastoupat několik stovek výškových metrů. Poslední den mi ale trail vyráží dech, že budu moci vidět ještě tolik úžasných výhledů jsem vážně nečekala. Prvních pár ranních mil bylo lesem, ale následně se přes louky a svahy dostávám do pasů, kde následně vidím okolní úžasné hory často pokryté zbytky sněhu. Výhledy jsou opět moc krásné, připadám si chvíli jako v Alpách, na Korsice, na Slovensku a všude možně. Příroda zde zkrátka umí nabídnout milovníkovi jako jsem já plnohodnotný požitek z civění na její krásu. Po pauze opět padám do lesa a sem tam se brodím křovím, musím si prý užít všeho ještě trošku, i toho co na trailu nesnáším. Okolo půl 3. jsem u monumentu. KONEC PCT. Dělám fotky, vykládám si s dalšími hikery a jen užívám pohodu. Pocit že už nemusím ujít veliké míle, že už se budu jen hojit je

Ráno vstáváme opět pozdě, nemáme kam spěchat, chceme ujít asi 20 mil. Slunečné ráno po překvapivě velmi teplé noci je úžasné, už okolo 8. hodiny je veliké horko a to si nepamatuji snad ani z pouště. Trail dále vede mírně pod hřebenem a předvádí dehberoucí pohoří severního Washingtonu. Asi 3 míle před Hard Passem nás zastavuje denní hiker a napřed si z nás dělá legraci a jen si vykládá, následně vytahuje trumf a začíná mluvit plynně česky. 33 let v Kanadě mu napomohlo k nádherné angličtině s lehkým přízvukem. Posílá nás do Hart Passu kde v autě čeká jeho žena a máme jí říct o sušenky. Pokračujeme v hiku a kocháme se nádherou místní přírody. V Hart Passe je mnoho aut a denních hikerů, je zde také oficiální campoviště. Najdeme paní ve zmíněném autě, slušně zdravíme a po chvíli si neseme plný pytlík různých dobrot. Rozhodneme si dát pauzicku u místní rangerské stanice a s částí tohoto trailmagicu se vypořádat. Sedíme zde asi od 9 hodin do 10. Když se zvedneme k odchodu a hledáme trail, naj

Dnešní den nebyl ničím zajímavý, v noci jsem spala blízko u cesty a ranní hike tak trval asi půl hodiny. Následně jsme čekaly na Hitch do městečka Winthrop. Klasika - Milkshake a wifi +oběd. Byly jsme docela líné a zkoušely jsme stopovat i z obchodu - povedlo se okolo 16. hodiny jsme zpět a trailu. Ujdeme asi jen 5 mil do campu s vodou a stavíme stany. Spím tedy 5 mil za Rainy Passem, noc je šíleně studená a uprostřed noci se balím do péřovky. Ve městě jsme byly, jelikož máme příliš mnoho času a hodně věcí na zařízení, ke kterým jsme potřebovaly internet, který předchozích 5 dní nikde nebyl. Další den nás čeká jen asi 23 mil. Vstáváme pozdě, a odchod plánujeme až tak na 8 ranní. Konečně mé tělo více odpočívá a taky o to více bolí. Zapomněla jsem si už dělávat dvě pauzy, na svačinu a na oběd. Nyní, po tom co jsem si dokázala že zvládnu i v těžkém terénu ujít klidně 30-36 mil, mám v plánu odpočívat a taky tak dělám. Hikuju pomalu, vykládám si s Klárkou a vyhledávám borůvky a maliny, mo