Trekuju a užívám si života

Ráno mě Norman veze na trailhead u míle 1284, děláme foto a loučíme se. Čeká mě třictvrtě dne stoupání, ale já se těším, že bude bez sněhu. Sluníčko krásně hřeje a na trailu zatím nikoho nepotkávám. Trail není vůbec prošlapaný a po chvíli se mi sem tam začíná ztrácet mezi popadanými stromi a strženými stráněmi, zima tu nadělala pěknou paseku. Vím že budu muset brodit řeku a jsme z toho mírně nervózní. Neustále stoupám a místo jedné řeky brodím asi 10 potoků, mokré boty a pokožky mě však po Sieře nerozhází. Když přebrodím i zmíněnou říčku, jsem vděčná, že jsem tady a že to zvládám i sama. Konečně se dostalo na poslouchání hudby, mám telefon plný vypalovaček od mojí nejlepší kamarádky Markétky, a tak se musím smát výběru umělců pod písmenem B - Backstreet boys, Bee Gees, Britney Spears.. Po pauze u nádherného vodopádu s výhledem na hory narážím na první sníh. Sníh začíná přibývat a pokračuje až do večera. Napřed mi tolik nevadí, jelikož trail je mírně viditelný, následně jsem ale nešťast

Budíček vycházejícím sluníčkem, tak to si nechám líbit. Užívám si hřejivé a slunečné ráno. Přebaluji si věci pro potřeby města a zvažuji, jak víc bych se mohla zbavit vlastního zápachu. Nemohu udělat víc než očistu vlhčenými ubrousky a obléknutí toho nejčistšího co mám - šortky jsem naštěstí v horách nepoužil, a tričko z merino vlny by taky nemuselo dráždit čichové buňky. Scházíme do údolí a čeká nás po silnici asi 11 mil. Věříme v někoho, kdo pojede směrem dolů do města, není to příliš pravděpodobné, ale po dvou autech nahoru nám zastavuje sjíždějící auto s manželským párem, Jane se udělalo nevolno a tak svůj hike odkládají, štěstí pro nás. V Independence si dáváme tradiční Arizona sodovku - nejlevnější a nejlepší, co jsem tu pila. Stopujeme do Bishopu, zastavuje nám Jeff se kterým si opět skvělé povykládám mimo jiné o rozdílu v ceně pohonných hmot, v Evropě by asi takový obrovský Dodge nevlastnil. Hrneme se první na oběd a bohužel opět mě Americká kuchyně zklame, vsadili jsme na jist