Trekuju a užívám si života

Dnešní plán byl jasný, co nejrychleji se dostat na 17 mil vzdálenou cestu, kde se dá jednu míli dostopovat do vyhlášeného Paradise Valley Cafe. Budíček 5:15 a krásná cesta chládkem plná obřích kaktusů, miniaturních ještěrek a nádherných výhledů. Po cestě jsem potkala několik přátel a i několik nových lidí. Dvě krásné kešky s vodou od hodných lidi - já měla vody vždy dost, ale i tak si toho cením.  Potkala jsem i nádhernou knihovnu v přírodě u které se zrovna objevil pán s autem plným kanystrů a doplňoval vodu do nádrže. 16 mil jsem měla ve 12 hodin ujitých, a chvíli po poledni jsem dorazila k cestě. Zde mě zdraví milí lidé, vyptávají se odkud jsem a dlouho pak debatují nad mým akcentem, jelikož si byli jistí, že jsem Švédka, ale vážně, švédský akcent v angličtině je úplně jiný. Ihned mě u silnice oslovuje milá paní omlouvá se mi, že už má v autě plno jiných hikerů, ale že se pro mě otočí během dvou minut. "Honey" oslovuje mě, a směje se na celé kolo. 

Den 6. jsem se rozhodla pro "Nero" den téměř bez mil, odpočinkový, došla jsem ráno z míle 101 do 8 mil vzdáleného Warner Springs, u školy je zde komunitní centrum, které poskytuje všechno potřebné pro Hikery. Úžasní lidé a úžasné místo. Dobila jsem si všechnu elektroniku, milá paní mě zavezla na 2 míle vzdálenou poštu pro balík, kde jsem si taky dal poslala nepotřebné věci, abych si ulehčila. Umyla jsem se kyblikovou sprchou, vyprala si nějaké oblečení a odpočívala. Ten den jsme se tma zdrželi alespoň na chvíli všichni. Elina, Creamer, Irisch, Haze, Spidermonkey a Slizerin odešli před večerem ještě ujít nějaké míle. Toto je parta, se kterou tak standardně držím krok. Já a Doggybag jsme zůstali na večerní Tacos, které tu vyráběli maminky jako funddraising. Vynikající. Další lidi, se kterými se znám a potkávám a zůstali s náma v centru jsou Mat a Nat - úžasný páreček, Chase a jeho sestra, Kenny a Dan a pár dalších. 7. Den trailu jsme se rozhodli dohnat partu a vstávat ve 4 -