Den 8. Jako den úsměvů

Dnešní plán byl jasný, co nejrychleji se dostat na 17 mil vzdálenou cestu, kde se dá jednu míli dostopovat do vyhlášeného Paradise Valley Cafe. Budíček 5:15 a krásná cesta chládkem plná obřích kaktusů, miniaturních ještěrek a nádherných výhledů. Po cestě jsem potkala několik přátel a i několik nových lidí. Dvě krásné kešky s vodou od hodných lidi - já měla vody vždy dost, ale i tak si toho cením. 

Potkala jsem i nádhernou knihovnu v přírodě u které se zrovna objevil pán s autem plným kanystrů a doplňoval vodu do nádrže. 16 mil jsem měla ve 12 hodin ujitých, a chvíli po poledni jsem dorazila k cestě. Zde mě zdraví milí lidé, vyptávají se odkud jsem a dlouho pak debatují nad mým akcentem, jelikož si byli jistí, že jsem Švédka, ale vážně, švédský akcent v angličtině je úplně jiný. Ihned mě u silnice oslovuje milá paní omlouvá se mi, že už má v autě plno jiných hikerů, ale že se pro mě otočí během dvou minut. "Honey" oslovuje mě, a směje se na celé kolo. 

Úžasný svět a komunita kolem trailu. Burg a pivo, k tomu plno vody s ledem zdarma. Zkrátka Paradise! Po 3 hodinách vyrážíme zpět zkouším tu míli stopovat, 7 aut nic a tak na to kašlu, za 15 sekund někdo troubí a zastavuje. Moc milý pan mě a Ludo z Francie nabírá, doběhne nás i Spidermonkey a pan řidič nám dělá místo v autě, má tam plno věcí a přesto se s tím otravuje, i když nás poveze jen míli. Opět děkuju asi stokrát, tak milý člověk, co do dá do svého navoňeného auta tři špinavé smraďochy. Razíme dalších 6 -7 mil nádhernou přírodou, která mi připomíná český Adršpach. Potkáváme asi 6 dalších hikerů a se všemi si bezvadně výkládáme, nikdo už se nikam nežene, protože najezený hiker je spokojený hiker. Spíme u potrubního vodního zdroje v udolíčku pod stromy, a tak raději stavím stan, jelikož tohle je ráj pro pavouky. Stejně neuvidím pod stromy hvězdy a tak nemá význam spát pod širákem alias cowboycampit. Nádherný den ve všech směrech.