Trekuju a užívám si života

80. den vyrážíme ráno po honosné snídani v hotelu na autobus do pověstné Timberline Lodge. Jedná se o starou chatu pod horou Mt. Hood s restaurací, kde se obvykle ubytovává smetánka a úroveň je opravdu vysoká. Z nějakého zvláštního důvodu mají rádi hikery a bez problémů nás usadí a nechají nás se přecpat na jejich ranním bufetu. Ztrávily jsme tu 2 hodiny a já stihla sníst tři talíře snídaně - vafle, ovoce, croissanty, koláč. Po snídani ještě oddychujeme u krásného výhledu a vydáváme se opět hikovat. Klárka se necítí nejlíp a tak nám příkrý sestup k Ramona Falls trvá velmi dlouho. Vedlejší trail k nádherným vodopádům stojí však za to. Příroda je převážně zalesněná s občasnými výhledy do krajiny. Potkávám zde mnoho trailrunnerů a uvědomuji si jak moc mi jiný pohyb než chůze chybí, hned bych si to s nimi vyměnila, aspoň na chvíli. Plánovaly jsme ujít asi 25 mil, ale víme že to se konat nebude. Následující campspoty jsou buď obsazeny nebo jsou malé. Nakonec se tiskneme na maličkém spotu s

Míle 2034, ráno se budím s vidinou další lehké civilizace v Olallie Lake. Jedná se o camp u krásného jezera a my jsme od něj vzdáleny asi 9 mil. Vyrážíme opět chvíli po 6 hodině a hned po ránu se motáme na sněhových polích a hledáme trail. Následně se ale příroda trošku umoudří a my můžeme hikovat krásným lesem s občasnými výhledy do krajiny. Přicházíme níž do údolí a nasazujeme antikomáří výbavu. Krajina je plná krásných jezer, která však rychle fotím a utíkám dál, jelikož bzučící hejna se ke mě slétají z celého okolí. Za chvíli jsme u jezera, dávám si zde kávu a při výhledu na krásnou Mt. Jefferson nad hladinou je nám jasné, že si musíme trail trošku obohatit. Šlapadla zaparkovaná u mola jsou jasnou volbou, nemáme totiž šlapání dost a tak si musíme ještě trošku přidat. Od jezera vyrážíme až po obědě a rozhodujeme se ujít ještě dalších 20 mil. Po asi 3 mílích mě Klárka dobíhá značně rozčilená, její tři týdny nová hulka od Black Diamond se rozbila. Hledáme možnost opravy, ale s naší o

Ráno vstáváme na můj vkus později, vycházíme ale poměrně brzo a přecházíme další zmrzlá sněhová pole. Trail vede opět lávovými poli, lesy s hejny komárů a výhledy na jezery. K další cestě to máme asi 6,5 míle a po osmé hodině už čekáme na stopování. Čekáme na něj jelikož není co stopovat, silnice patří k těm nejprázdnejším a tak zde stojí asi přes hodinu, vykládáme si s dalším hikerem, který tu čeká na svůj odvoz do Bendu a už to vypadá že pojedeme za hodinu s ním. Nakonec nás milý pár odveze do městečka Sisters, jdeme na poštu a do místního Outdoor shopu, kde hikeři dostanou pivo zdarma. Já si kupuji novou hikovací košili, mikina ze mě za chvíli zřejmě sama odpadne a tento kousek do svého hikers mého šatníku mam již vyhlédnutý docela dlouho. V bakery si dáme vynikající buchtu a v restauraci sendvič se zeleninou, doplníme zásoby a okolo půl 3. jsme zpátky na trailu. V plánu je dalších 10 mil, po 3 mílích přichází na řadu kamarádi komáři a to rovnou v hejnech. Za 5 mil si říkáme, že zře

74. den ráno v hotelu Hilton se mi nechce vůbec z postele. Volám si s rodinou a užívám si měkké čisté postele. Okolo 8. hodiny se vydáme na snídani s bufetem, mám pocit že už celý den nic nesním po bilkové omeletě se špenátem, zelenině, ovoci, jogurtu s kokosem a mandlemi, kávě a džusu. Klárka zůstává na snídani a já jdu zpět na pokoj, ona se vrátí za déle než hodinu a prý jedla ještě aspoň dvakrát. Musím se smát, jelikož tohle by určitě normálně nedělala, ale hlad na trailu je obrovský. Já sama teď moc hladem netrpí, jelikož jsem v podstatě za 5 dní ušla asi 35 mil a tak už jsem se nějak nasytila. Do 12 hodin se poflakujeme na pokoji v postelích a využíváme wifi. Klárka chce Zero a já si říkám, že ve městě jako je Bend to má smysl si odpočinout. Jdeme si na popolední pivo a oběd, dáváme si zmrzlinu u řeky a domlouváme si trailangela, který mě kontaktoval již včera, když jsem sháněl přes Facebook ubytování ve městě. Přijmou nás i dnes a okolo 6 nás Peter nabírá ve městě. Seznamuje nás