78. a 79. den Olallie Lake a Government Camp

Míle 2034, ráno se budím s vidinou další lehké civilizace v Olallie Lake. Jedná se o camp u krásného jezera a my jsme od něj vzdáleny asi 9 mil. Vyrážíme opět chvíli po 6 hodině a hned po ránu se motáme na sněhových polích a hledáme trail. Následně se ale příroda trošku umoudří a my můžeme hikovat krásným lesem s občasnými výhledy do krajiny. Přicházíme níž do údolí a nasazujeme antikomáří výbavu. Krajina je plná krásných jezer, která však rychle fotím a utíkám dál, jelikož bzučící hejna se ke mě slétají z celého okolí. Za chvíli jsme u jezera, dávám si zde kávu a při výhledu na krásnou Mt. Jefferson nad hladinou je nám jasné, že si musíme trail trošku obohatit. Šlapadla zaparkovaná u mola jsou jasnou volbou, nemáme totiž šlapání dost a tak si musíme ještě trošku přidat.
Od jezera vyrážíme až po obědě a rozhodujeme se ujít ještě dalších 20 mil. Po asi 3 mílích mě Klárka dobíhá značně rozčilená, její tři týdny nová hulka od Black Diamond se rozbila. Hledáme možnost opravy, ale s naší omezenou výbavou na to nemáme. Hodil by se drátek a já si okamžitě vzpomenu na svého Petra, který mi doma do výbavy drátek nutil a já ho odmítla, že ho nikdy nebudu potřebovat - a taky že ne, potřebuje ho Klárka. Půjčuji Kláře svoji hůlku, jelikož trpí na bolestivá kolena, a já sama to zvládnu s jednou. Cesta se dál docela vleče především kvůli nekonečnému lesu, krátíme si čas vykládáním a i přes značnou únavu zbylých téměř 20 mil dojdeme.
Spíme na míli 2062 s dalšími asi 7 hikery.

Máme to 22 mil do Government campu což znamená, že ráno se nám vstává lehce a na trail vyrážíme docela svižně.
Chceme se v městečku dozasobit dát si pivo, vyprat si, vykoupat se a druhý den se nasnídat v legendární Timberline lodge. Celé dopoledne poslouchám knihu, stále Den Trifidů a docela si trail užívám. Většina cesty vede nezajímavým lesem avšak téměř po rovině. Na první zastávce se zdržíme, jelikož potkáme Protona a Sleepy, hikery z roku 2016, kteří nyní chodí společně jednotlivé sekce a PCT doslova žijí. Dal se přiblížíme k jezeru Timothy Lake, voda je nádherně průzračná a kdybych měla dostatek jídla a netesila se na město, klidně tu strávím celý den koupáním (což mě zpětně mrzí, že jsem neudělala). Okolo jezera potkávám mnoho denních hikerů a běžců, je neuvěřitelné jak krásně všichni voní a jak je cítím i ze vzdálenosti 15 metrů. Je zřejmé, že já takto nevoním, bohužel právě naopak. Odbočkou z trailu dojdu k nádhernému Little Crater Lake. Jsem ohromená tím jakou krásu příroda dokáže vytvořit. Jezírko vzniklo propadnutí půdy do podzemního velikého pramene. Je křišťálově čisté, modré a hluboké několik metrů, na dně je několik spadlých stromů, které jsou nádherně viditelné. Za jezírkem je to asi 8 mil na silnici k městu. Už se mi moc hikovat nechce, zapřu se však a vyrážím dal lesem. Po 5 milích se les přemístí na svah a po pár metrech se mi naskýtá neuvěřitelný výhled na Mt. Hood, místní celoročně zasněženou nádhernou horu. Výhled je opravdu dehberoucí, a krásné počasí tento dojem zdvojnasobuje. Ze silnice stopujeme do Government campu. V městečku první běžíme na burger a pivo, obě jsme hladové jako dlouho ne. Po jídle hledáme možnost sprchy, v místním hotelu nám nabídnou sprchu za 10 dolarů. Váháme a čekáme zda se nám neozvou někteří trailangels. Okolo 5. večer ale bereme sprchu za 20 dolarů, po sprše se ptáme zda si nemůžeme postavit stany na pozemku hotelu. Mladý provozní váhá, ale nakonec nám nabídne postavit si stany na pozemku za 5 dolarů. Jdeme si vyprat do místní prádelny, a po návratu nám provozní nabízí, že máme svůj volný čas trávit klidně uvnitř hotelu, dobít si energii a podobně. Další obyvatelé hotelu si s námi vykládají a dávají nám drinky. Ke konci večera nás provozní zve na ranní zbytky že snídaně. Tedy jsme místo 40 dolarů vyhandlovaly sprchu, ubytování a snídani za 15. Je to takový příběh dvou českých socek, ale my si to užíváme, ranní káva, vajíčka, hashbrown, kaše a různé ovoce jsou vynikající.