80. a 81. Timberline lodge a koupání v jezeře

80. den vyrážíme ráno po honosné snídani v hotelu na autobus do pověstné Timberline Lodge. Jedná se o starou chatu pod horou Mt. Hood s restaurací, kde se obvykle ubytovává smetánka a úroveň je opravdu vysoká. Z nějakého zvláštního důvodu mají rádi hikery a bez problémů nás usadí a nechají nás se přecpat na jejich ranním bufetu. Ztrávily jsme tu 2 hodiny a já stihla sníst tři talíře snídaně - vafle, ovoce, croissanty, koláč. Po snídani ještě oddychujeme u krásného výhledu a vydáváme se opět hikovat. Klárka se necítí nejlíp a tak nám příkrý sestup k Ramona Falls trvá velmi dlouho. Vedlejší trail k nádherným vodopádům stojí však za to. Příroda je převážně zalesněná s občasnými výhledy do krajiny. Potkávám zde mnoho trailrunnerů a uvědomuji si jak moc mi jiný pohyb než chůze chybí, hned bych si to s nimi vyměnila, aspoň na chvíli. Plánovaly jsme ujít asi 25 mil, ale víme že to se konat nebude. Následující campspoty jsou buď obsazeny nebo jsou malé. Nakonec se tiskneme na maličkém spotu s americkým párem, ale jsme rády, že nemusíme jít dál. O víkendu je obzvlášť těžké najít u různých cest volné spoty, Američani jsou národem zrozeným ke kempování. Tedy obzvlášť o víkendech se to zde plní velkými stany, židlemi a horami jídla, většina jejich kempovacích večerů vydá spotřebou za naši malou svatbu. Musím si smát. Děti v nedalekém kempu dělají rámus až do 11. hodiny, naštěstí mám špunty do uší a nemusím se jinak trápit jejich bezohledností.

81. den ráno jsem chtěla vstávat a ujít sama 33 mil až do Cascade Locks, posledního města v Oregonu na hranici s Washingtonem. Když se však probudím a neslyším Klárku vstávat, rozhodnu se spát dál, vstáváme po půl sedmé a vycházíme po sedmé z míle 2111. Tuším, že dnes 33 mil nepůjdu, jelikož bych do města došla velmi pozdě a to nemá význam. Jdeme docela nudným lesem ale od rána si vykládáme a trail nám utíká rychle. Po asi 18 mílích jdeme okolo úžasného jezera a rozhodujeme se ke koupání - skvělá volba, jezero je průzračné a krásně teplé. Následujících 8 mil jdeme k městu s jasným cílem nádherného camspotu s výhledem. Když k němu dojdeme je plně obsazený, musíme pokračovat dalších 3,5 míle a tak přicházíme na kamenitý spot chvíli před setměním. Kempujeme na kovboje a není to nejlepší nápad, jelikož druhý den ráno musíme před 5 těžce stavit stany kvůli dešti. Večer si však vykládáme a využíváme civilizace v podobě signálu. Zřejmě je to na nějaký čas poslední společná noc - Klárka chce přeskočit dalších 80 mil, aby se nemusela hnát a já sama chci pokračovat v trailu. Mám však plán ji před hranicemi znovu dojít a konečnou fázi projít s ní.