Den 22. a 23. Nejhorší den na trailu číslo jedna, Nero v Aqua Dulce
22. den... Vstávám do začínajícího deště, přesvědčená, že to nějak půjde. K prvnímu vodnímu zdroji je to 4 míle, dojdu k němu tak zmáčená, že další vodu nepotřebuji Další zdroj je za 7 mil, dle mapy je zde i požární stanice, tu jsem si krásně vysílá, má jistě nádhernou širokou verandu, krytou že tři stran, takže do ní nefouká, veranda je suchá a je v ní suchá lávka na sednutimí, uvařím si zde oběd a počkám až přejde déšť. Za 2 hodiny chůze v dešti, šíleném větru a chvílemi v kroupách měním rozhodnutí, u požární stanice rozložím svůj mokrý stan a půjdu spát, v poledne! Dojdu ke stanici, kohoutek na vodu je u vzdálených veřejných záchodů, u stanice nnei střecha a už vůbec u ní nemůžu sedět. Před šíleným větrem se schovám do předsíně veřejných záchodů kde ale stále šíleně fouká. Uvařím si něco teplého, kaši a kávu, je mi taková zima, že nemůžu otočit uzávěrem na vařiči. Okay, uvařím si na veřejných zachodcích, našla jsem v sobě sílu tam ale nejíst a vychutnat si svoji kaši v předsíňce uk