48. a 50. den Bishop, loučení? A zážitky ze Stopování do Beldenu

Budíček vycházejícím sluníčkem, tak to si nechám líbit. Užívám si hřejivé a slunečné ráno. Přebaluji si věci pro potřeby města a zvažuji, jak víc bych se mohla zbavit vlastního zápachu. Nemohu udělat víc než očistu vlhčenými ubrousky a obléknutí toho nejčistšího co mám - šortky jsem naštěstí v horách nepoužil, a tričko z merino vlny by taky nemuselo dráždit čichové buňky. Scházíme do údolí a čeká nás po silnici asi 11 mil. Věříme v někoho, kdo pojede směrem dolů do města, není to příliš pravděpodobné, ale po dvou autech nahoru nám zastavuje sjíždějící auto s manželským párem, Jane se udělalo nevolno a tak svůj hike odkládají, štěstí pro nás. V Independence si dáváme tradiční Arizona sodovku - nejlevnější a nejlepší, co jsem tu pila. Stopujeme do Bishopu, zastavuje nám Jeff se kterým si opět skvělé povykládám mimo jiné o rozdílu v ceně pohonných hmot, v Evropě by asi takový obrovský Dodge nevlastnil. Hrneme se první na oběd a bohužel opět mě Americká kuchyně zklame, vsadili jsme na jistotu burgeru a tentokrát to nevyšlo. Hledám, zda ve městě nejsou nějací trail Angeles, ale nevypadá to a tak jdeme do Hikers mého hostelu. Za 25 dolarů mám k dispozici jedné záchod a sprchu sdílenou s dalšími asi 20 hikery, tmavou místnost se šesti posteli. Ale k dispozici kuchyň, Hikerboxu, přebytky jídla, wifi, neomezenou konzumaci kafe s hlavně další hikery. Po nějaké době do hostelu dorazili i Irish, Elina, Creamer, Spidermonkey a IceKing, mám obrovskou radost všichni se vítáme a jsme vděčná, že je ještě před překročením asi 500 mil vidím - pravděpodobně naposledy v životě. S Honzou jdeme obejít místní outfittery, nakoupit a na večeři - Denny's fastfood s vynikajícím jídlem jsem vybrala skvěle, konečně si fakt pochutnávám. Koupili jsme si mimo jiné víno a opět k tomu máme vtipné historky a už v obchodě se smějeme, jak budeme pít "hrooozně dobrýýýý víno v campu". Mám neblahé tušení, že je to na rozloučenou, ale Honza se údajně stále nerozhodl.

Další den obstarávám poštu, dokupuju nějaké zasoby, volám s domovem a od Honzy dostávám odpověď. Bude pokračovat v Sieře. Pár minut rozdýchávám slzy, čekala jsem to, ale zkrátka mě to sebralo. Více jak 300 mil jsem nebyla sama, neuvěřitelně jsem se bavila, nemusela jsem se nikde a ničeho bát a hlavně jsem trávila čas s úžasným, vtipným a inteligentním člověkem. Občas jsme si v češtině dělali srandu z ostatních hikerů a jejich jednoduchosti přímo v jejich přítomnosti. Zažila jsem s Honzou moc hezké dny a vím že mi na trailu bude moc chybět. Jdeme spolu ještě dokoupit zbylé zásoby a opět na večeři do Dennis. Na poslední chvíli ještě v komunikuju vrácení peněz z obchodu, kdy nám paní pokladní nainkasovala 25 donutů za dolar, a Honza to s klidem zaplatil. Večer si ještě ujasníme, že budeme opatrní, že když bude chtít Honza utéct že Siery, že zkusí přeskočit za mnou a že se rozhodně nevidím naposledy. Nikdy jsem si nemyslela, že na trailu najdu takového přítele. Navíc skoro ve věku mého táty, a přitom s ním mám tolik společného.

Třetí den bez hikování stáváme v 5, s Honzou se dost emotivně loučíme a jdeme každý svou cestou. Čeká mě cesta do asi 350 mil vzdáleného Beldenu. Hitchhiking je tu poměrně rozšířený. Hned ráno mi nechce nikdo zastavit, začínám být zoufalá. Kolik dní mi to zabere? První 4 řidiči mě dohromady popovezou asi o 18 mil - tragédie. Čtvrté auto je úžasná Jess, pracuje v outdoorové firmě která provází po Sieře, její manžel je horolezec, který také vodí turisty zato po Aljašce. Máme společné téma a celou dobu řešíme Outdoor, hory, Trail, rodinu a další, jedu s ní asi 3,5 hodiny a celou dobu nezavřeme pusy, úžasná holka. Vyhodí mě kousek od Carson city, na parkovišti v tu chvíli zastaví Gordon, hledá neoc v telefonu. Když procházím kolem jeho auta, stáhne okénko a ptá se mě, zda nechci někam hodit. Nasedám k tomuto mílemu důchodci a vyrážíme. Gordon je rančer a zrovna se vrací z Wayomingu, kde má menší ranč, vypustil tak krávy a na podzim je přírůstky prodá a krávy zase zažene na svůj pozemek. Je to velmi milý pan, zastaví mi u Lake Tahoe, abych si mohla z okénka auta udělat fotku s výhledem na jezero. Když zjistíme, že cesta je uzavřena. Navrhuje vrátit se zpět a obejt jezero přes Reno. Je to asi hodina a půl cesty na víc a já mám podezření, že tudy jede jen kvůli mě, že b, se domů mohl dostat rychleji. Je to od něj úžasné, přibližuje mě do městečka Truckee a cestou si moc hezky povykládáme. Dokonce mi chválí i angličtinu - to mě vážně překvapuje. Další stopy jsou vtipálek původem z Francie, místní důchodce (ne všechna jména si pamatuju) co jede do své chatky, Sandy s dcerou Julii, která je trošku jednodušši a ptá se mě která země V Evropě je levnější, jestli Itálie nebo Indie, že tam musí jet, nakoupit oblečení a tady jo pak bude prodávám aby vydělala peníze. Já bohužel musím s úsměvem odvětit, že Indie je levnější a její nadšení nijak dál nekomentovat. Sandy mě vysadila v Sierra City, poslala jsem se sem ze San Diega balík, jelikož jsem nečekala že přeskočím tolik mil. Ale mám tolik jídla, že se mi nevleze do batohu, beru si to nejcennější (sušené jahody, kávu, léky, tyčinky a protein) o zbytek se dělím s dalším hikerem, který bere všechny čínské Polívky, asi má fakt hlad. Z města mě asi míli popoveze místní dáma, která je zvyklá vozit hikery zpět na trail. Dál čekám ve vedru na následující spojení, avšak dlouho nikdo nezastaví. Nakonec ke mě přijíždí Norman - nejlepší odvoz že všech. Norman je velice milý a zábavný Angličan, veze mě boční cestou po nádherné "Golden Route", kde z auta vidím další preskocenou část trailu a neuvěřitelné výhledy na krásnou krajinu. Norman se nad každým výhledem rozplývá. Nakonec zjišťujeme, že má v plánu projíždět kolem Beldenu a někde v okolí chtěl přespat. Asi po hodině se rozhoduju, že se připojím k němu, když jede na oficiální camp. Je to asi milí a půl od trailu, jsou zde sprchy, záchody a také kupujeme od správce kempu dřevo a děláme si oheň. Norman je vzdělaný kluk z Anglie, narodil se v Americe, jeho tatínek je Brazilec, vystudoval energetiku a její udržitelnost. Pracoval skoro dva roky v LA, nyní dal výpověď, chce měsíc cestovat ve svém autě po státech a pak se vrací na postgraduální studium do UK. Má auto přestavěné na menší ložnici a nic mu neschází - trošku mu se svým stanem na zemi závidím :D. S Normanem jsem si nádherně povykládala, od turistiky, přes energetiku, politiku, knížky až po cestování. Byl asi ve 35 zemích světa a to je něco pro mě. Vyptávám se ho skoro do 11 v noci.
Ve výsledku mám ze svého 50. dne na trailu obrovskou radost, užila jsme si ho díky báječným lidem.