104. den - my Very Last Day on PCT

Budíme se dřív abychom mohly u monumentu chvíli posedět. Již od rána je opět horko a prosvítající sluníčko mezi stromy mě nabíjí energií. Ani poslední den není nijak lehký, do Woody Passu musím nastoupat několik stovek výškových metrů. Poslední den mi ale trail vyráží dech, že budu moci vidět ještě tolik úžasných výhledů jsem vážně nečekala. Prvních pár ranních mil bylo lesem, ale následně se přes louky a svahy dostávám do pasů, kde následně vidím okolní úžasné hory často pokryté zbytky sněhu. Výhledy jsou opět moc krásné, připadám si chvíli jako v Alpách, na Korsice, na Slovensku a všude možně. Příroda zde zkrátka umí nabídnout milovníkovi jako jsem já plnohodnotný požitek z civění na její krásu. Po pauze opět padám do lesa a sem tam se brodím křovím, musím si prý užít všeho ještě trošku, i toho co na trailu nesnáším. Okolo půl 3. jsem u monumentu. KONEC PCT. Dělám fotky, vykládám si s dalšími hikery a jen užívám pohodu. Pocit že už nemusím ujít veliké míle, že už se budu jen hojit je super. Moc a moc se těším na dobrodružství v Kanadě a na Seattle, ještě více se těším domů za svojí láskou a rodinou. Ale smutek nad koncem mého PCT cítím úplně stejně - byly to úžasné a boží 3,5 měsíce. Užila jsme si je naplno a svým způsobem a neměnila bych.