69. a 70. Den O-R-E-G-O-N a nová energie na PCT

Ráno 2. 6. se budím na míli 1687, miláž je tu trošku divoká, nikdy nevíme kde vlastně jsme, máme 3 různé mapy, které udávají různá čísla a když dorazíme k ukazateli dostaneme obvykle čtvrtý údaj. Nicméně za 4 míle dojdeme k rozmezí státu Oregon a Kalifornie. Celé ráno je mrazivé a opět hikuju v péřovce, už by tu mělo být krásně teplo, ale jaro stále vystrkuje růžky. Trail vede opět spíše lesem avšak po pár milích se otevírá a ukazuje mi krásy Oregonu. Tato část není nijak plochá, trail vede okolo hřebínků hor, v dálce vidím starou známou Mt. Shastu, a také vidím Mt. Ashland a okolní převážně zalesněné vrcholky. Chytám signál a zkouším, zda seženu ubytování v Ashlandu, chci zde zůstat na své narozeniny a také na den Nezávislosti. Přes FB stránku získám nabídku od Trailangela Billa, který nás u sebe nechá dvě noci - super začátek pro Oregon. 














Dnes hikuju většinu dne sama a poslouchám u toho různé audioknihy, jsem vděčná těmto vymoženostem. Čím víc se blížím Ashlandu potkávám i denní hikery, běžce nebo pejskaře. V Americe je běžné, že lidé jedou venčit svého pejska 10-20 mil daleko do přírody. Okolo 16. hodiny narážíme na trail-magic, box plný sodovek pro hikery, děláme si neolanovanou přestávku a víme, že už máme před sebou jen asi 4 míle do kempu. Na kempovišti potkáváme paní, která první kontroluje, zda nejsme medvěd, že prý jednoho nedávno potkala a pak si začne vařit jídlo přímo ze stanu. Je to poměrně nebezpečné a taky bezohledné, jelikož my sami si jdeme vařit daleko pryč, abychom nepřilákali divou zvěř a díky její neochotně je nám to k ničemu. Večer se zesiluje vítr, okolní lesy hučí a mám problém usnout, nakonec však i vítr ustane a první noc v Oregonu platí za jednu z nejlepších.
3. 7. vyrážíme opět před šestou hodinou, máme to už jen z kopce a to asi šest mil. Přestože se mi ráno hikuje poměrně špatně, dnes se snažím pomalu letět, jelikož se těším na město a na snídani v Callahan's lodge. Když dorazíme do resortu, který je údajně velmi hiker-friend ly, nejsme si jisti, zda vůbec máme ccbodit dál. Luxusní restaurace s uvítacím portálem nám přijde příliš pro dva smradlavé hikery. Obsluha se nás však ptá, zda jsme připraveni na snídani, usadí nás k zasuvkám pro dobimíjení, hlásí nám heslo na wifi a podává lístek s překvapivě levnou nabídkou jídel. Káva a celá snídaně jsou naprosto vynikající, moje chuťové buňky opravdu slaví. Po snídani se odhodláváme k těžkému stopování do města, jen zvedneme palec, už nám zastavuje trošku divočejší řidič, který ale nemá problém nás popovézt do města. Ve městě nás vyzvedne nás trailangel Bill a uhostí nás ve svém krásném domě. Kolotoč sprchy, prádla, nákupů a jídla ve městě mi zpříjemní nákup nových hikovacích bot. V gorotexových se mi příliš potila noha a mám tak samé puchýře a praskliny. Krásný volný den navíc zpříjemňuje vidina následného Zero dne u oslav 4th July a večerního BBQ u našeho hostitele.

Komentáře