Den 1. a 2.

První den je asi pro každého dost emotivní, tolik příprav, času a rozhodování a najednou je to zde. Ráno nás tedy milá Trailangelka Spicegirl odvezla k Terminusu u hranic s Mexicem. Hranice oddělené kovovou zdí a ostnatými dráty, to je vážně zvláštní, v člověku to vzbuzuje pocit nerovnováhy mezi lidmi. U Terminusu jsme strávili asi hodinu focením, zápisem do registru a dobrovolníci PCTA organizace nám opět připomněli, jak se na trailu chovat, jak reprezentovat komunitu, na co si dávat pozor a co si užít. 

V 8 hodin vyrážím na cestu, sluníčko už začíná hřát a mě se šlape hezky. Docela rychle zjišťuju, že se držím v přední linii a šlapu rychle, raději zpomaluji a beru si víc pauz, první dny není dobré na sebe tlačit. Nadání pamatovat si jména a přezdívky ostatních vážně nemám, takže se poměrně často ptám všech jak že se vlastně jmenují, když už si někoho pamatuji, tak ho nechávám za sebou a potkávám nové lidi. Na Americe a tomto trailu je opravdu krásné že každého vážně zajímá jak se jmenujete, odkud jste a hlavně jak se vám daří a jestli nepotřebujete pomoct. Okolo 11 hodiny jsou teploty opravdu vysoké, zrovna jsem procházela stoupajícím úsekem bez jediného stínu a bohužel i bez větříku. Dávam si delší pauzu, mám za sebou 9,5 míle, další voda a odpočívadlo je na 15 míli. Vytahují deštník a jsem strašně vděčná, že mě můj přítel přesvědčil si ho koupit o když je to 350 g navíc, vlastní stín je k nezaplacení. Vidím prvního hada, vlastně spíš zbytek ocasu a dle značení vím, že je neškodný. Na tyto potvůrky si budu muset zvykat. Na míli 15,5 je krásný potok, dáváme si pauzu a přicházejí další lidé, se kterými jsme ráno startovali. Vzniká tu první nové trailname kluk Cabe z Texasu dostává přezdívku Texas, on přezdívku nechce, jelikož se za až příliš hrdě Texasany stydí, ale dělá si z toho legraci (má i sáčky s nápisem Texas). Když se ho ptám jestli nemá i Tattoo, tak se směje že ano, ale že ho nemůže ukázat, jelikož ho má na intimních místech a jeho máma by se za něj styděla. Razíme na posledních 5 mil stoupání do Morena Lake, je šílené vedro a já se raději držím Gerome z Německa, jelikož se zatím vážně bojím, že narazím na hada. Poušť je tu krásně zelená, plná různých květin kaktusů a hlavně nádherných ještěrek. Ještěrek jsme tu viděla asi 10 různých druhů a některé vypadají jako z pravěku. Okolo 17 hodiny jsme u Lake Morena, seznamujeme se s dalšími lidmi, vaříme a tak různě debatujeme. Nejčastější téma je a asi ještě dlouho bude výbava, jídlo a rozdíly mezi kulturami, hlavně mezi Evropany a Američany.

Den druhý, cesta z Lake Morena (mile 20) před Mt Lagunu na mili 38. Budím se kompletně mokrá kvůli kondenzaci od jezera, děkuji svému Cumulus Panyam, že mě i ve vlhku udrží v teple. Vstávám brzy a  v 6 hodin už jsem na trailu. Po cestě potkávám několik dalších hikeru, kteří se teprve hrabou že stanů, některé následně potkám ještě mnohokrát.

 Nádherné výhledy mne nutí neustále zastavovat a fotit. Sem tam někoho předběhnu, sem tam někdo předejde mě. První větší zastávka u potoka je lákavá. Vysušit na slunci věci a hlavně se báječně vykoupat, přesně tak si PCT představuju. Teploty stoupají a já asi po dvou hodinách u vody vyrážím na cestu, standardně už musím nosit vodu na 8-10 mil. V polovině cesty potkávám postarší Hikerku, která si se mnou milé vykládá a pritom si stěžuje na horko, nechávám jí půl litru své vody a ona mi na oplátku rádi, která místa na trailu určitě nemám vynechat, jelikož to v jižní Californii zná moc dobře. Odpolední vysoké teploty mě nutí dělat pauzu každých 40 minut, ale jinak je to celkově nádherný den. Spaní u vody pod širákem vyžaduje Moskytieru na hlavu, moc děkuji za svoji Sea-to-Summit Headnet, jelikož jsem v ní spala celou noc bez jediného nepříjemného pocitu.