Z míle 40 na míli 100

3. Den jsme zahájili cestou do Mt Laguny, na včerejším stanovišti nás spalo 6, ale dále razíme každý dle svého tempa. V campu využívám veřejných záchodů a lehce se myju, ještě netuším jaká šílená špína mě čeká.. Kupuju si nějaké oříšky, slané krekry, sladkosti a další nezdravé jislo, tělo se záda hlavně sůl a po ránu cukry... Budu se muset více zaměřit na jídelníček. Procházím místy s neuvěřitelnými výhledy na poušť a v dálce na zasněžené hory, každou chvíli se kochám a zastavuji a postupně mě dochází všichni, kteří v campu zůstávali na nějaké jídlo. Setkáváme se ve stínu u vodní pumpy, kde zažívám svůj první trail magic. Sedí s zde milý pan, co si s námi vykládá a za chvíli vytahuje postupně plno sladkých tyčinek, kávu a další drobnosti. Je to vážně moc milé, jak někdo využívá svůj volný čas, aby jen tak potěšil úplně cizí lidi. Je sobota a tak potkávám mnoho denních hikerů, všichni jsou moc milí a přeji mi výdrž, hezkou cestu a sílu. Je to moc motivující. Tato etapa je velmi dlouhá 22 mil k vodnímu tanku v horku se zdá nekonečných. Docházím sem v 19 hodin a nikoho nepotkávám, všichni plánovali u zdroje spát ale je tu tak silný vítr, že neslyším vlastního slova. Ostatní spolucestující jsou buď za mnou nebo si našli místečko  blízko trailu v křoví. Začínám být trošku nešťastná že budu hned třetí večer sama, ale "trail provides" zjevuji se Josh, Justin a Ludo, které jsme potkali včera u řeky, dnes v Mt Laguně a na dalších zastávkách. Josh ztratil svoji kšiltovku a já mu ji donesla, od té doby na mě z dálky volají a děkují mi. Jsem ráda že můžu kempovat s nimi. Probírame večerní oblohu, která je nádherná. Chtěla jsem spát opět na kovboje, ale zjišťuji, že jsem si rozestlala na mraveniště a navíc se po tom mraveništi prohání asi 5 velkých pavouků, kteří to berou jako hostinu... Tak to ne, už za tmy narychlo stavím stan a bohužel zažívám velmi větrnou noc, kdy mi do stanu nafoukala celá Sahara jemné hlíny a písku. Začínají dny plné špíny a písku.

4. Den je náročný už od rána, sbalit špinavé věci a vyrazím na 17 mil dlouhý úsek pouští bez zdroje vody, mám sebou přes 6 listů vody a vyrážím před šestou hodinou abych našla co nejvíce mil před tím, než se slunce změní v ohniveho protivníka. Výhledy jsou tak nádherné, že sem se stihla i ztratit, jedna míle navíc je zbytečná, ale mám hezké fotky. Dělám si asi 4 pauzy a jednu obědovou. Dosti pofukuje vítr, ale sluníčko praží z plných sil. Poušť se mi ukazuje v celé své kráse. Poslední 4 míle jsou vražedně dlouhé, údolí vyprahlé krajiny. Ve 14 hodin mám svých 17 mil a odpočívám podmostem na míli 77 kam nám úžasní lidé nechávají vodu na doplnění. Pravidelně sem jezdí trail Angel a vozí lidi do blízkého města, kde mají Hikeři nárok na koláč a zmrzlinu, já jsem ale unavená a do města se mi nechce, za 3 hodiny toho lituji, koláč je prý vynikající a já o něj přišla. Loučíme se tu s Joshem a Justinem, Justin šel jen sekci a Josh se vrátí na trail za týden, veliká škoda, jsou to moc lidé. Chtěla jsem ujít ještě aspoň 2 míle, ale pod mostem se sešla milá parta asi 20 hikerů, všichni se smějeme a nakonec zaleháme na kovboje pod mostem, hikertrash romantika a taky osudová chyba. Pod mostem je písek a v noci vítr nabírá takové rychlosti, že jsem kompletně celá zasypaná pískem, mám ho ve všech věcech dokonce i uvnitř spacáku. Alespoň že mám vynikající polštářek od Mammut, který se mi vleze do kapuce spacáku a tak se o něj nemusím bát. Kamarádovi Creamerovi totiž jeho polštář bohužel v noci uletěl, a už ho nenašel.
Dnešní den je pro mě významný - dostávám Trailname: STEADY.. Prý je neuvěřitelné jak si jdu cestu po svém, stále šlapu a i když jsem někdy nejpomalejší, na konečném kempovisti jsem většinou první.

5. Den vstávám brzo hrozí déšť a já chci ujít nějaké milé za sucha, 5:45 už šlapu. V 9:45 mám již 11 mil a netuším kde jsem nabrala tolik energie.
Sem tam poprchává a já kromě pár výhledů a krásné duhy nic moc nefotím. Šlapu opět v přední linii a tuším, že 14 mil nemám žádnou vodu a ani tam není zdroj jisty, batoh mám tak těžší o 5 litrů vody. Na míli 91, kde je vodní keška jsem dorazila společně se spoluhikery SpiderMonkey, Paulem a Slizerinem. Odpočíváme a vaříme si oběd i když jde teprve před 11 hodinou. Za chvíli je mi ale zima a tak pokračují dál. Mám hodně energie a tak radostně pádím i kdyz sem tam prší a fouká vítr. Okolo 15. hodiny mijim míli 100 - super cool! Za chvíli jsem na dnešním cíli, v nohách 24 mil, kempuji na míli 101,5 jako celá parta, se kterou jsem startovala, i parta se kterou jsme včera spala pod mostem, nakonec nás tu je snad 40 hikerů. Zítra mě čeká odpocinkový den ve Warner Springs. Juchuu