38. a 39. den - Zero v KM a neradostné zprávy

Kennedy Meadows je místo plné informací. Zjišťujeme že je Mt. Whitney z PCT uzavřené a z druhé strany je nutný permit, na který čekají stovky lidí a zřejmě nemáme šanci jej získat. Také zjišťujeme, že asi vážně není kam přeskočit, jako tomu bylo v roce 2017, letos je sníh zkrátka všude. Budeme pokračovat do Lone Pine, nakoukneme do hor a pak se rozhodneme co dál. Není tu moc variant a jsem z toho docela nešťastná. Mám málo času a ani nemám zatím kudy jít do Kanady snad se situace bude rychle zlepšovat a budu mít šanci projít aspoň část severní Kalifornie a Oregonu, aby sníh ve Washingtonu stihl odtát. V Kennedy Meadows se opět jen tak poflakujeme, opravují výbavu, přebaluji věci do Bearcanisteru, nadávám jak je s ním batoh těžký a tak dál.. Potkávám zde spoustu hikerů, dokonce i Martinu, Honzu a opět Kláru z Česka. Přes den prší a honí se zde bouřkové mraky, ale počasí se má lepšit, tak snad tomu tak bude. Večer se bavím s dalšími Hikers, zkouším si chůzi po SlackLine protože třeba zlomený kotník není na škodu. Večer se promítá film TommyBoy a i když nám ke konci trošku prší, je to vážně bezvadně ukončené Zero.

...

39. den vstupuji do pohoří Sierra Nevada. Kennedy Meadows opouštím až v 11 hodin, ráno čekáme poměrně dlouho na snídani, ještě volám s domovem a taky nikam moc nespěcháme. Cesta vede krásným údolím, které je z části zničené po loňském požáru. Cestou trail mírně stoupá a celou dobu jdeme okolo čistého potůčku. Údolí se postupně otevírá a odhaluje první pořádné výhledy na zasněžené vrcholky hor. Opouštíme údolí a stoupáme do svahu. Přestože je stoupání celý den opravdu mírné, nastoupáme přes 700 výškových metrů, zítra nás čeká další větší stoupání. Vybíráme si kemp už po 12 milích. Chceme si stále ještě užívat kempování bez sněhu a také jsme si vybrali spot v závětří, což se v horách opravdu vyplatí.

 Kousek za KM jsme potkali místní Rangery, kteří nám kontrolovali PCT permity, Bearcannistry a ptali se, kam se půjdeme dal zásobovat. Byli velmi milí a připomněli nám ještě zásady bezpečného vaření a kempování, jelikož se v oblasti nachází více medvědů. Vaříme asi 40 metrů od stanu, do kanystrů si dávám všechno jídlo, nádobí, krémy, pastu i vlhčené ubrousky. Plastový bearkanistr propustí pachy, ale medvěd se do něj nedostane a nenaučí se tak vyhledává lidské jídlo. Proto tyto kanystry necháváme asi 30 metrů od stanů. Dnešní den utekl tak rychle, že jsem až překvapená.