53. a 54. den - Další sníh a úžasný Lassen National Park
Z Chesteru odjíždím stopem na trailhead asi kolo 10. hodiny. Veze mě místní pastor se ženou a před vstupem na trail se za mě modlí, krásný zážitek. Opět jdu celý den sama, potkám tři hikery, kdy s jedním se znám z Kennedy Meadows, vyměňujeme si info o trailu a loučíme se. Celý den jdu převážně lesem s mírným převýšením. Téměř žádný sníh! Absolutně si tento trail užívám, sem tam se mi otevřou krásné výhledy na hory a blízké pohoří. Celý den poslouchám audioknihy a volné pokračování "Hrdý Budžes" mě sem tam rozesměje tak, že si veverky musí myslet, že jsem šílená, ale co na tom, jsem tu sama. Dnes je pro mě trasa omezená jen na 19 mil jelikož v národním parku musím mít bearcanister, nebo spát v oficiálním kempu kde si můžu dát jídlo do bearboxu. Ke konci trailu se připojuje alternativní trail a já nemám moc nastudováné co obnáší, popisek naznačuje nějaké horké prameny. Po cestě vyruším srnku, která se mě ale vůbec nebojí, pomalu se posune asi o 20 metrů a jen vykukuje a kontroluje zpoza stromu, jestli jsem stále v blízkosti její ložnice. Po pár milích dojdu na místo, které mi vyrazí dech. Boiling Springs je úžasné barevné jezero s vroucími prameny. Jsem uchvácená a nemůžu se odsud odebrat. Vodu zkouším až odtékající a je velmi horká, barví kameny do modra a potok je tak nádherně tyrkysový. Ráj na zemi.
Dojdu do Drakesbad k oficiálnímu kempu a přidružím se k bandě hikerů, abych nemusela sama platit celý spot. Nakonec s nimi i posedím u ohně a sdílíme zážitky z trailu. Jde o bandu kluků, kteří zvládli velkou část Sierry ještě na přelomu dubna a května, vykládají jak mrzli a prošlapávali si cestu hlubokým sněhem. Ve výsledku se shodnou že než začal sníh tát absolutně si užívali výhledy i dobrodružství, ale cesta to byla velmi vydřená a náročná.
Další den vyrážím opět na snežnou část, netěším se na 8 mil sněhu, ale zase tuším, že park bude i nadále překrásný. Hned z campu vyjdu špatným směrem, že by znamení? Šlapu do kopce a na vrcholku nasazuji nesmeky, je to tady. Tentokrát ve sněhu vidím nějaké stopy, které ale stejně stále ztrácím a tak se opět motám v lese. Zacházím si docela dost a ztratím asi třičtvrtě hodiny času. Docházím k divoké hluboké řece, vidím široké místo k brodění a taky strom, přes který by se dalo dostat. Jdu tedy ke stromu, ale nástup na něj je příliš vysoký a konec stromu se mi zdá mírně nestabilní. Zkouším tedy zpět brodění, po asi metrů a půl zjišťuji, že voda je moc divoká a daleko hlubší než vypadala. Mám mokré šortky i mikinu a měním směr zpět na kraj řeky. V tu chvíli na mě volají dva kluci ze včerejšího spotu, co tam dělám a že mám jít s nimi přes kládu. Když vidím jak se jim daří, ztrácím strach a jdu na to, kluci odchází a já na ně volám, jestli by na mě počkali. "No jasně", tváří se jako by nikdy nechtěli odejít a nechat mě na druhé straně řeky. Následně se však musím hýbat a proto lítám po sněhu v lese jako dívá. Všichni tři neustále hledáme trail, ztrácíme se, voláme na sebe když trail najdeme. U další daleko menší řeky na mě kluci čekají, když přejdou po tenkém stromu, já si však našla krásný přechod po širokém starém dubu. Hrdě všichni přejdeme a zjistíme, že trail vede dál na původní straně řeky, rezignuju a jdu dál po břehu, jelikož za 2-3 míle bych stejně musela přejít. Asi po půl hodině si kluci dávají pauzu, já utíkám dál, jelikož jsem stále trošku zmrzlá. Ještě asi 4 míle sněhu a pak nádhera. Krásná jezera, výhledy a nádherná příroda. Procházím spáleným lesem, který se začíná obnovovat. Zbytek trailu je plný jezírek, zeleně a hlavně veverek a chipmanků. Ve 13:10 hodin zjišťuji, že když doběhnu do Old Station campu k poště do 15. hodiny, stihnu to ještě před zavíračkou (musím si přeposlat balíky), no mám před sebou 6,5 mil. Zkusím hodně zrychlit a hodinu skoro běžím, po hodině se zastavím s pocitem že tu nejsem abych kamkoli spěchala, abych na sebe zbytečně tlačila a že můžu v městečku zůstat do zítřejších 11. hodin. Dávám si pauzu a nechávám poštu poštou. Užívám si horký den a lesní trail. Dostanu se k poště asi 20 minut po zavíračce a přesouvám se k místní benzínce. Benzina s obchůdkem je plně zásobená pro hikery, můžu si doplnit vychlazenou vodu, dobít zařízení a kempovat ve stínu za budovou. Vlastně musím ještě vyzdvihnout nízké ceny, které mi vyrazily dech. Opět se tu setkávám postupně se včerejšími spolunocležníky a do večera jen sedíme a popíjíme "místního" Budweisera. Potkávám zde i další milé hikery a získávám další cenné informace. Zítra ráno čekám do 11 na poštu, dám si sprchu, snídani a možná přijde i kouzelník.
Dojdu do Drakesbad k oficiálnímu kempu a přidružím se k bandě hikerů, abych nemusela sama platit celý spot. Nakonec s nimi i posedím u ohně a sdílíme zážitky z trailu. Jde o bandu kluků, kteří zvládli velkou část Sierry ještě na přelomu dubna a května, vykládají jak mrzli a prošlapávali si cestu hlubokým sněhem. Ve výsledku se shodnou že než začal sníh tát absolutně si užívali výhledy i dobrodružství, ale cesta to byla velmi vydřená a náročná.
Další den vyrážím opět na snežnou část, netěším se na 8 mil sněhu, ale zase tuším, že park bude i nadále překrásný. Hned z campu vyjdu špatným směrem, že by znamení? Šlapu do kopce a na vrcholku nasazuji nesmeky, je to tady. Tentokrát ve sněhu vidím nějaké stopy, které ale stejně stále ztrácím a tak se opět motám v lese. Zacházím si docela dost a ztratím asi třičtvrtě hodiny času. Docházím k divoké hluboké řece, vidím široké místo k brodění a taky strom, přes který by se dalo dostat. Jdu tedy ke stromu, ale nástup na něj je příliš vysoký a konec stromu se mi zdá mírně nestabilní. Zkouším tedy zpět brodění, po asi metrů a půl zjišťuji, že voda je moc divoká a daleko hlubší než vypadala. Mám mokré šortky i mikinu a měním směr zpět na kraj řeky. V tu chvíli na mě volají dva kluci ze včerejšího spotu, co tam dělám a že mám jít s nimi přes kládu. Když vidím jak se jim daří, ztrácím strach a jdu na to, kluci odchází a já na ně volám, jestli by na mě počkali. "No jasně", tváří se jako by nikdy nechtěli odejít a nechat mě na druhé straně řeky. Následně se však musím hýbat a proto lítám po sněhu v lese jako dívá. Všichni tři neustále hledáme trail, ztrácíme se, voláme na sebe když trail najdeme. U další daleko menší řeky na mě kluci čekají, když přejdou po tenkém stromu, já si však našla krásný přechod po širokém starém dubu. Hrdě všichni přejdeme a zjistíme, že trail vede dál na původní straně řeky, rezignuju a jdu dál po břehu, jelikož za 2-3 míle bych stejně musela přejít. Asi po půl hodině si kluci dávají pauzu, já utíkám dál, jelikož jsem stále trošku zmrzlá. Ještě asi 4 míle sněhu a pak nádhera. Krásná jezera, výhledy a nádherná příroda. Procházím spáleným lesem, který se začíná obnovovat. Zbytek trailu je plný jezírek, zeleně a hlavně veverek a chipmanků. Ve 13:10 hodin zjišťuji, že když doběhnu do Old Station campu k poště do 15. hodiny, stihnu to ještě před zavíračkou (musím si přeposlat balíky), no mám před sebou 6,5 mil. Zkusím hodně zrychlit a hodinu skoro běžím, po hodině se zastavím s pocitem že tu nejsem abych kamkoli spěchala, abych na sebe zbytečně tlačila a že můžu v městečku zůstat do zítřejších 11. hodin. Dávám si pauzu a nechávám poštu poštou. Užívám si horký den a lesní trail. Dostanu se k poště asi 20 minut po zavíračce a přesouvám se k místní benzínce. Benzina s obchůdkem je plně zásobená pro hikery, můžu si doplnit vychlazenou vodu, dobít zařízení a kempovat ve stínu za budovou. Vlastně musím ještě vyzdvihnout nízké ceny, které mi vyrazily dech. Opět se tu setkávám postupně se včerejšími spolunocležníky a do večera jen sedíme a popíjíme "místního" Budweisera. Potkávám zde i další milé hikery a získávám další cenné informace. Zítra ráno čekám do 11 na poštu, dám si sprchu, snídani a možná přijde i kouzelník.
Komentáře
Okomentovat