55. a 56. den - Šťastné shledání a krapet náročnější den

Ráno nemám kam spěchat, balím si věci a jdu na skvělou snídani a sprchu do JJ's Cafe. V 10:30 stopuju k nedaleké poště, po příjezdu mi oznamuje poštmistr, že si zamknul klíče a k balíkům se nedostane dřív jak za hodinu. Nechala jsem si všechny věci na původním stanovišti a tak mi nabídne skvělou službu, pouze mu nechávám adresu, kam chci balíky přeposlat a on vše zařídí. Zpět čekám na stop asi 45 minut - nejdéle za celou dobu trekování, asi si budu muset zvyknout, čím víc jsme na sever, tím jsou lidé konzervativnější a méně sdílní. Stále však čekám, čekám na Honzu, který opustil Sierry a hodlá se ke mě opět přidat. Mám neskutečnou radost, i když jsem si sama trail užívala, často jsem myslela na to, že takto osamocená nechci hikovat další dva měsíce. Doufám, že spolu s Honzou zvládneme dalších 300 mil i víc po obědě se pomalu přesouvám na průzkum nedaleké Subway Cave - jeskyně, která vznikla proudění lávy. V jeskyni je krásný chládek, tma a celý útvar je velmi zajímavý, projít jej trvá asi 10 minut, můj přítel z duše jeskyňář by tu jistě strávil aspoň dvě hodiny. Čekám před jeskyní na Honzu, nikde zde není signal a tak jsem mu z wifi u JJ's Cafe napsala, kde se budu nacházet a nezbývá mi než doufat, že si info přečte a dojde za mnou. Bohužel stopuje z daleka a kvůli nedostatku signálu ani nemůžeme aktualizovat informace o poloze. Opravdu je to situace jako v roce 1999, jsem dítě moderní doby a telefonní signál a internet hodnotím jako nesmírně důležitý aspekt dnešního života, bohužel až taková materialistka jsem. Okolo 18. hodiny je mi jasné, že dnes se na trailu opět nikam neposunu, ale na Honzu se těším, píšu mi na papír vzkaz který nechávám na stolečku u jeskyně a jdu zpět. Po sedmé večer na mě mává veselý obličej z auta, tak radostné shledání jsem dlouho nezažila. S Honzou si vkládáme všechny zážitky úplných dní pomalu do půl 11 večer.
Druhý den vstáváme brzy, čeká nás ten náročný den.
Na trailu jsou delší úseky bez vody a předpověď je jasná - slunečno a teplo. Vyrážíme zkratkou, ze které se stává brodění křovisky (opět samozřejmě můj nápad). Následně jde trail do kopce a víc jak půl dne nás žene po nádherném skalním útvaru, kdy jdeme po hraně svahu který ohraničuje rozlehlé údolí. Celá oblast je lavového původu a kameny jsou nádherně zbarveny všemi tóny černé, hnědé a červené.
Vycházeli jsme z míle 1374,5 a okolo 13. hodiny již máme 20 mil. Z trailu téměř pálí podrážky, ale je obsypaný lučním kvítím a lávovými vyvřelinami. Pohled je to dnes přímo úchvatný, Trail hraje všemi barvami a hemží se různými motýli. Okolo 16. hodiny sejdeme do údolí kde na nás čekají hejna komárů. Tak nějak bychom nejraději zakempovali po 26 milích, ale Honza zjišťuje, že mu praskl camelback a dva litry vody mu vytekly do batohu. To samo o sobě není tragédie, bohužel je stále horko, žízeň a další voda je až za 6 mil, nedá se nic dělat, musíme šlapat dál. Honza je opravdu viditelně vyčerpaný, má že Sierry stále veškerou zimní výbavu včetně bearcanu a tak má batoh asi o dvě a půl kila těžší. K vodě a následný camp dojdeme po 33 milích až po osmé večer. Již s čelovkami vaříme v obklopení hejn komárů, nedaleké jezero jim tu opravdu přeje. Došli jsme na míli 1408.